Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha přináší ucelený přehled dějin a vývoje ústav po celém světě a spojuje jejich vývoj s válečnými konflikty, národní identitou a politickými nepokoji. Vyvažuje hloubkovou historickou analýzu s globální perspektivou, i když někteří čtenáři mají pocit, že postrádá podrobnosti o obsahu samotných ústav.
Klady:⬤ Dobře prozkoumaná a poutavě napsaná
⬤ poskytuje globální pohled na vývoj ústav
⬤ podněcuje významné diskuse o historii a politice
⬤ upozorňuje na složitý vztah mezi válkou a vládnutím
⬤ doporučujeme akademickým i běžným čtenářům se zájmem o politické dějiny.
Zápory:⬤ Někteří čtenáři považují prózu za hutnou a nudnou
⬤ chybí hlubší diskuse o konkrétním obsahu ústav
⬤ některé detaily se mohou zdát nepodstatné nebo rušivé
⬤ někteří je považují za příliš akademické nebo právnické, což může snižovat zážitek z četby.
(na základě 19 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Gun, the Ship, and the Pen: Warfare, Constitutions, and the Making of the Modern World
Obsah knihy:
Dílo s mimořádným rozsahem a pozoruhodnou originalitou Zbraň, loď a pero sleduje globální dějiny psaných ústav od padesátých let 19. století do století dvacátého, mění zažité představy a odhaluje úzké souvislosti mezi tvorbou ústav a válkou. Linda Colley přitom přehodnocuje slavné ústavy a zároveň připomíná ty, které byly marginalizovány, ale měly zásadní význam pro vznik moderního světa.
Upozorňuje na opomíjená místa, jako je Korsika s průkopnickou ústavou z roku 1755 a malý ostrov Pitcairn v Tichém oceánu, který byl prvním místem na světě, kde bylo ženám trvale uděleno občanství. Vyzdvihuje roli nečekaných aktérů, jako byla ruská carevna Kateřina Veliká, která se svým osvíceným Nakazem experimentovala s ústavními technikami několik desetiletí předtím, než otcové zakladatelé vytvořili americkou ústavu. Psané ústavy se obvykle zkoumají ve vztahu k jednotlivým státům, ale Colley se zaměřuje na to, jak překračovaly hranice, jak se do roku 1918 rozšířily na šest kontinentů a napomáhaly vzniku říší i národů. Osvětluje také jejich místo nejen v právu a politice, ale i v širších kulturních dějinách a jejich úzké propojení s tiskem, literární tvorbou a vznikem románu.
Colley ukazuje, jak ústavy - zatímco podporovaly epické revoluce a dávaly právo bílým mužům - v průběhu dlouhého devatenáctého století často sloužily k marginalizaci domorodého obyvatelstva, vyloučení žen a barevných a k vyvlastňování půdy. Současně však zkoumá, jak si tyto prostředky přizpůsobily národy a aktivisté mimo Západ, kteří se snažili vzdorovat evropské a americké moci. Popisuje, jak Tunisko v roce 1861 vytvořilo první moderní islámskou ústavu, která byla rychle potlačena, ale přesto měla vliv na arabské jaro; jak Africanus Horton ze Sierry Leone - inspirován americkou občanskou válkou - vypracoval plány pro samosprávné národy v západní Africe; a jak japonská ústava Meidži z roku 1889 začala konkurovat západnímu konstitucionalismu jako vzor pro indické, čínské a osmanské nacionalisty a reformátory.
Živě napsaná a pěkně ilustrovaná kniha Zbraň, loď a pero je poutavým dílem, které - se svou přehlídkou formujících se válek, mocných vůdců, vizionářských zákonodárců a odhodlaných rebelů - vypráví příběh ústavní vlády a vývoje představ o tom, co znamená být moderní.
