Piety and Privilege: Catholic Secondary Schooling in Ireland and the Theocratic State, 1922-1967
Katolická církev na celém světě po staletí trvala na tom, že má právo poskytovat a organizovat vlastní školy. Také nařídila, že zatímco národní státy mohou stanovit normy pro světské učební plány, pedagogiku a ubytování, katoličtí rodiče by měli posílat své děti do katolických škol a mít možnost tak činit, aniž by byli nepřiměřeně finančně znevýhodněni.
Od papeže dolů tak církev vyjadřovala hluboký nesouhlas s rostoucími zásahy státu do školství, zejména v průběhu 19. století. Koncem dvacátých let 20.
století však byla spokojena se školským systémem jen v malém počtu zemí.
Jedním z nich bylo Irsko. Tam byla většina základních a středních škol katolická.
Stát ponechal jejich řízení v rukou duchovních a současně převzal finanční odpovědnost za jejich údržbu a platy učitelů. V období 1922-1967 církev bez překážek ze strany státu prosazovala v rámci školské praxe cílené. O "spásu duší" a o reprodukci loajální střední třídy a kleriků.
Stát toto uspořádání podporoval, přičemž církev jednala také jeho jménem, když usilovala o výchovu gramotných a vzdělaných občanů, usilovala o budování národa a zajišťovala přípravu dostatečného počtu absolventů středních škol pro potřeby státní služby a povolání. To vše se dělo s mnohem nižšími finančními náklady, než by si vyžádalo zajištění školského systému financovaného zcela státem. Piety and Privilege se snaží pochopit dynamiku mezi církví a státem optikou irského vzdělávacího systému dvacátého století.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)