Závěrečné soudy: Vydávání soudních rozhodnutí: povinnost a emoce v římských závětech, 200 př. n. l. - 250 n. l.

Recenze čtenářů

Kniha přináší komplexní analýzu praktik spojených s testamenty ve starověkém Římě, která je významným přínosem pro římskou sociologii, a zároveň představuje některé kritické oblasti týkající se její dokumentace a spoléhání se na demografické údaje. Kniha je kladně hodnocena pro své průkopnické závěry a poutavé psaní, zejména je oceňován její jedinečný pohled na římské dějiny související s pořizováním závětí.

⬤ Přelomová studie o římských závětech a sociologii.
⬤ Obsáhlá kompilace rozmanitých pramenů (literárních, právních, epigrafických a papyrologických).
⬤ Poutavě napsaný text se zajímavými historickými zajímavostmi.
⬤ Cenné pro další výzkum v oboru.
⬤ Použitelné zaměření pro širší oblasti římských studií.

⬤ Některá tvrzení nejsou dostatečně doložena.
⬤ Spoléhání se na Shawovu a Sallerovu demografii, která pokrývá širší aspekty římské společnosti než Champlinovy konkrétní prameny.
⬤ Některá témata, jako jsou komunální odkazy a památky, nemusí zaujmout všechny čtenáře.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Final Judgments: Duty and Emotion in Roman Wills, 200 B.C.-A.D. 250

Obsah knihy:

Římský zůstavitel, osvobozený od rodinných a společenských povinností, které se vztahovaly na živé, mohl svou závěť vytvořit tak, aby byla doslova "posledním soudem" nad rodinou, přáteli a společností. Římané byli fascinováni obsahem závěti a věřili, že závěť je zrcadlem skutečného charakteru a názorů zůstavitele. Závěti nám nabízejí jedinečný pohled na svět jednotlivých římských zůstavitelů. Stejně jako klasikové, historikové starověku a právní historikové zde najdou důl informací, tak i běžný čtenář bude fascinován živým líčením testamentů v této knize.

Kdo byli testátoři a jaké byly jejich motivy? Proč v závěti figuruje rodina, příbuzní, služebnictvo, přátelé a komunita a jak se s nimi zachází? Jaký posmrtný život Římané předpokládali? Zkoumáním závětí kniha staví některé otázky do nového světla a nabízí nové interpretace nebo nové pohledy na tak různorodá témata, jako je captatio (snaha o dědictví), struktura římské rodiny, manuminace otroků, veřejná filantropie, posmrtný život a vztah poddaných k císaři.

Hlavním Champlinovým argumentem je, že většinu Římanů informovala a vedla silně pociťovaná "povinnost odkazu", povinnost odměnit nebo potrestat všechny, kdo pro ně byli důležití, povinnost, která je vedla k sepisování závětí na počátku života a k jejich častým revizím.