Zatmění člověka: Zánik lidstva a smysl pokroku

Recenze čtenářů

Recenze knihy „Eclipse of Man“ od Charlese Rubina přinášejí vybroušenou kritiku transhumanismu, přičemž autor zdůrazňuje jeho nebezpečí a zároveň vytváří ostrý kontrast k optimističtějším pohledům na budoucnost. Mnozí čtenáři oceňují pronikavé analýzy knihy, historické odkazy a zpochybnění mainstreamového vnímání transhumanistických ideologií. Někteří recenzenti však považují styl psaní za suchý a jiní mají problém se do textu zapojit.

Kniha nabízí kritický a promyšlený pohled na transhumanismus a poskytuje jedinečný vhled prostřednictvím srovnání se science fiction. Recenzenti chválí její hlubokou analýzu a intelektuální výzvu transhumanistickému narativu, přičemž zdůrazňují její morální úvahy týkající se lidské důstojnosti. Někteří čtenáři ocenili nadějné poselství, které lze na stránkách knihy nalézt, a to i přes temnější konotace jejího názvu.

Někteří čtenáři považují styl psaní za suchý a obtížně poutavý, takže je náročné udržet zájem. Několik recenzentů navíc upozorňuje, že kniha může být příliš složitá pro ty, kteří nemají hlubší znalosti v dané problematice.

(na základě 9 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Eclipse of Man: Human Extinction and the Meaning of Progress

Obsah knihy:

Zítřek ještě nikdy nevypadal lépe. Průlomové objevy v oborech, jako je genetické inženýrství a nanotechnologie, nám slibují nebývalou moc přetvářet naše těla a náš svět. Futurologové a aktivisté nám říkají, že se stále více blížíme dni, kdy budeme stejně inteligentní jako počítače, budeme schopni telepaticky propojit své mysli a budeme žít po staletí - nebo možná navždy. Čeká nás dokonalá „posthumánní“ budoucnost.

Alespoň se to říká. Ve skutečnosti se spěch k posthumánnímu osudu rovná ideologii lidského vymírání, ideologii, která v lidstvu vidí jen malou hodnotu kromě suroviny pro výrobu čehokoli, co může přijít příště.

V knize Eclipse of Man (Zatmění člověka) sleduje Charles T. Rubin intelektuální původ hnutí za zdokonalení a nahrazení lidské rasy. Ukazuje, že dnešní zastánci radikálního zdokonalování jsou - stejně jako jejich předchůdci - hluboce nespokojeni s danou lidskou přirozeností a upnuli se k velkolepým vizím budoucnosti utvářené technologickým pokrokem.

Rubin navíc tvrdí, že tato krátkozraká vize budoucnosti se neomezuje jen na šarlatány a roztleskávače propagující tu či onu technologii: prolíná se i velkou částí moderní vědy a současného progresivismu. Zkoumáním a kritikou snů o posthumanismu Rubin obhajuje skromnější vizi budoucnosti, která bere vážně jak omezení, tak vrozenou důstojnost naší dané přirozenosti.