Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha přináší zasvěcený výklad méně známých amerických prezidentů a zdůrazňuje jejich přínos pro vývoj prezidentského úřadu a výklad ústavy. Přestože nabízí množství historických souvislostí a poutavých anekdot, někteří čtenáři považují podání za nudné a objevuje se kritika týkající se nepřesností a chyb ve faktografických údajích.
Klady:Autor, profesor Gerhardt, je chválen za plynulý styl psaní a důkladnou znalost amerických právních dějin. Kniha je dobře strukturovaná, pokrývá významná témata a nabízí zajímavé anekdoty, které obohacují čtenářovo porozumění prezidentskému úřadu. Čtenáři oceňují její přitažlivost pro široké publikum, díky níž jsou složitá historická témata přístupná a zábavná.
Zápory:Někteří čtenáři knize vytýkají pomalé tempo a nedostatečnou srozumitelnost složitých myšlenek. Výrazné jsou stížnosti na faktické nepřesnosti v celém textu, jako je chybné označení prezidentů a nesprávné uvádění historických faktů. Někteří čtenáři se navíc domnívají, že pojednání o současnějších prezidentech působilo nuceně nebo zbytečně.
(na základě 26 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Forgotten Presidents: Their Untold Constitutional Legacy
Obsah knihy:
Jejich jména zůstávají v paměti hlavně jako pointy, synonyma obskurnosti: Millard Fillmore, Chester Arthur, Calvin Coolidge. Nepřipomínají ani tak Bílý dům, jako spíš chátrající střední školu kdesi v New Jersey. Ale mnozí zapomenutí prezidenti, píše Michael J. Gerhardt, nebyli slabí nebo neefektivní. Odvážně bojovali za ústavní principy, které rezonují dodnes.
Gerhardt, jeden z našich předních právních expertů, vypráví příběh Zapomenutých prezidentů. V chronologickém pořadí zkoumá třináct administrativ, od Martina Van Burena přes Franklina Pierce až po Jimmyho Cartera, a rozlišuje politická selhání od jejich ústavního dopadu. Znovu a znovu, píše, se vzepřeli všeobecnému mínění a zaujali rozhodné postoje. Martin Van Buren reagoval na hospodářskou krizi stažením federálních fondů ze státních bank ve snaze zavést kontroverzní systém nezávislého ministerstva financí. Jeho cílem bylo zmenšit roli federální vlády v ekonomice, ale také upevnit svou moc jednat nezávisle jako prezident. Prosperita se nevrátila a on opustil úřad ve stínu neúspěchu. Grover Cleveland ve svém druhém (neúspěšném) funkčním období radikálně změnil svůj přístup. Dříve se držel zpátky od zásahů do činnosti zákonodárců; po návratu do úřadu agresivně využíval prezidentské moci, aby Kongres podřídil své vůli. Cleveland, nyní vnímaný jako hvězdička, upevnil prezidentské pravomoci v oblasti jmenování, odvolávání, vetování, zahraničních záležitostí, legislativy a dalších. Jimmy Carter se také ukázal jako překvapivě významný. Ve dvou dluhových krizích a v bitvách o smlouvu o Panamském průplavu, pozitivní diskriminaci a první dodatek ukázal, jak vrozená schopnost prezidenta být efektivní a energický mu dává výhodu v bitvách s Kongresem bez ohledu na jeho popularitu.
Gerhardt vysvětluje, co mají tito a deset dalších prezidentů společného a proč se navzdory všem svým excesům stali zapomenutými hlavními představiteli.
Pronikavá, mýty bořící a přesvědčivě napsaná kniha ukazuje, jak i neznámí prezidenti prosazovali výsady Bílého domu a měnili způsob výkladu ústavy.
