No Man's Yoke on My Shoulders
"Jednou jsem šel na trh s otroky a díval se, jak vyměňují negry jako vepře," řekl George Lycurgas, jak vzpomínal jeho syn Edward. "Prodávaly se celé rodiny dohromady a některé se rozdělily - matka šla k jednomu obchodníkovi a otec s dětmi k jiným.
Vyvedli otroka na plošinu, otevřeli mu ústa, bušili ho do hrudi, aby mu ztuhly svaly a kupec viděl, co dostává." Bývalí otroci v knize No Man's Yoke on My Shoulders hovoří o Floridě, která už neexistuje a kterou si dnes lze jen stěží představit. Florida, která je nyní čtvrtým nejlidnatějším státem v zemi, má více než stokrát více obyvatel než v roce 1860, tedy těsně před občanskou válkou. A to byla jen 40 let pod španělskou nadvládou.
Ve 30. letech 20. století vyslal Federální projekt spisovatelů tazatele, aby zaznamenali vzpomínky bývalých otroků, z nichž mnohým bylo 80 nebo 90 let.
Pouze jedno procento z více než 2 000 přepisů shromážděných v Kongresové knihovně vyprávělo příběhy lidí, kteří zažili otroctví na Floridě. Proto jsou vyprávění bývalých floridských otroků v tomto svazku dvojnásob cenná. Čtenáři nahlédnou do života těchto vzácných pamětníků, kteří vyprávěli své příběhy v době vrcholící Velké hospodářské krize, tedy v době, kterou mnozí z nich považovali jen o málo lepší než dobu otroctví.
Horace Randall Williams o sobě říká, že je "jedním z posledních Alabamců - černých nebo bílých - kteří mají vzpomínky na ruční sběr bavlny, ne proto, abych si vyzkoušel, jaké to je, ale proto, že jsem potřeboval těch pár dolarů, které jsem dostal za celodenní tvrdou práci pod horkým sluncem." Byl zakladatelem a dlouholetým ředitelem projektu Southern Poverty Law Center Klanwatch. Byl také editorem knihy Weren't No Good Times: Osobní výpovědi o otroctví v Alabamě.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)