Původní název:
No Social Science Without Critical Theory
Obsah knihy:
Od lingvistického obratu v kritické teorii frankfurtské školy v sedmdesátých letech 20. století nabývají filosofické otázky stále většího významu pro její celkový program na úkor konkrétních společenskovědních výzkumů.
Zároveň se jednotlivé společenské vědy, zejména ekonomie a psychologie, ale také politologie a sociologie, stále více vzdalují od úkolu, který klíčoví představitelé tzv. první generace kritických teoretiků Frankfurtské školy (Adorno, Horkheimer a Marcuse) označili za ústřední příslib a odpovědnost společenských věd: osvětlit ty dimenze moderních společností, které brání smíření faktů a norem. Jako odborné disciplíny mají jednotlivé společenské vědy, a dokonce i filozofie, sklon ignorovat jak aktuálnost, tak význam odcizení a reifikace jako zprostředkujících procesů, které tvoří referenční rámce kritické teorie, pro výzkum.
V důsledku toho má hlavní proud sociálněvědního výzkumu tendenci postupovat hypoteticky: studujeme sociální svět, jako by odcizení, reifikace a novější inkarnace těchto zprostředkujících procesů ztratily svou formující sílu, zatímco v kontextu globalizace jsou jejich projevy stále zjevnější a hmatatelnější. Kapitoly obsažené v tomto svazku "Aktuální perspektivy sociální teorie" zdůrazňují problematičnost hlavních perspektiv a rostoucí potřebu znovu potvrdit, že specifický druh kritiky, který prosazovali první teoretici Frankfurtské školy, není dnes méně, ale mnohem důležitější.
Příspěvky se zabývají souvislostmi mezi politickou geografií a globalizací, marxismem a veřejnou sociologií, antisemitskými pracovníky a židovskými stereotypy, vládní racionalitou a státní mocí, omezeným erosem a současnou politikou, Marcusem a psychopolitikou transformace, současnou teorií a konzumní společností a teorií C. Wrighta Millse.
Kniha obsahuje devět kapitol od nejuznávanějších osobností oboru a široký a rozmanitý pohled na společenské vědy a kritickou teorii.
