Za hořícím autobusem: Revoluce za občanská práva v jižanském městě (Beyond the Burning Bus: The Civil Rights Revolution in a Southern Town)

Recenze čtenářů

Kniha nabízí silný a osobní popis hnutí za občanská práva z pohledu Dr. Phila Noblea, který vypráví o významných událostech v Annistonu v Alabamě. Kniha je široce oceňována pro svou promyšlenost a historickou přesnost, která poskytuje vhled do bojů a pokroku dosaženého během této éry.

Čtenáři oceňují poutavý styl vyprávění, historickou přesnost a osobní vztah autora k událostem. Kniha je popisována jako krásně napsaná, relevantní a povinná četba pro pochopení historie občanských práv. Kniha je také oceňována pro svou schopnost vyvolávat emoce a podněcovat k zamyšlení nad rasovými vztahy.

Pro některé čtenáře může být obsah knihy emocionálně náročný vzhledem k historickému kontextu rasismu a brutality. I tento aspekt však lze považovat za nezbytnou součást pochopení minulosti.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Beyond the Burning Bus: The Civil Rights Revolution in a Southern Town

Obsah knihy:

Anniston v Alabamě je malé průmyslové město mezi Birminghamem a Atlantou.

V roce 1961 se zde projevil potenciál rasového násilí, když Ku-klux-klan zapálil autobus Freedom Riders. V reakci na tento incident několik černošských a bělošských vůdců v Annistonu zaujalo pokrokový názor, že desegregace je nevyhnutelná a že je lepší komunitu sjednotit než rozdělit.

Za tímto účelem město vytvořilo dvourasovou Radu pro lidské vztahy, která začala v tichosti odstraňovat segregační zákony a zvyky Jima Crowa. V Alabamě George Wallace to byla tak novátorská myšlenka, že jí prezident Kennedy telefonicky blahopřál. Rada nezabránila všem nepokojům v Annistonu - došlo k jednomu úmrtí a obvyklým výhrůžkám, pálení křížů a široce medializovanému zmlácení dvou černošských duchovních - Anniston byl však ušetřen většiny občanskoprávních rozhořčení, která v bouřlivé polovině šedesátých let zuřila na jiných místech.

Autor Phil Noble ve svém vyprávění pečlivě zkoumá okolnosti, ale zároveň je podává z osobního pohledu. Znovu ukazuje, že hnutí za občanská práva nebylo monolitní ani pro ty, kteří v něm byli, ani pro ty, kteří byli proti němu.