Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha je hluboce osobní a humornou vzpomínkovou knihou, která si získá čtenáře, zejména ty, kteří vyrůstali s televizí jako ústředním prvkem svého života. Kniha zkoumá roli televize při utváření osobních vzpomínek a americké kultury, mísí odborné poznatky s osobními anekdotami a vytváří poutavé vyprávění pro milovníky televize.
Klady:⬤ Dobře prozkoumaná a faktograficky podložená kniha se silným osobním hlasem
⬤ je pro čtenáře, zejména z generace X, relativní a nostalgická
⬤ směs humoru a akademické přísnosti
⬤ podněcuje čtenáře, aby se vnímali jako aktivní účastníci kulturního vývoje
⬤ vytváří hluboké spojení s autorovými zkušenostmi.
Zápory:Někteří čtenáři mohou považovat některé části psaní za poloakademické nebo místy méně poutavé; potenciální výtky se týkají zaměření na reklamy a televizní průmysl.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
From Rabbit Ears to the Rabbit Hole: A Life with Television
Obsah knihy:
V posledních několika letech kritici označují současnou éru jako "konec televize" a "vrchol televizního vysílání", což se týká nebývalé kvality a objemu a ústupu starých technologií, formátů a zvyků. Televizní projekce a reflexe významně přispěly k tomu, kým jsme jako jednotlivci i jako kultura.
Kniha Od králičích uší ke králičí noře: Život s televizí odhaluje úvahy televizní vědkyně a fanoušky, kteří analyzují, jak se její život konzumenta televize protnul s kulturním a technologickým vývojem samotného média. Ve vyprávění, které spojuje televizní studia, memoáry a komiksovou literaturu faktu, Kathleen Collinsová provází čtenáře od 60. let 20.
století až po současnost a vzpomíná a komolí některé události, které se za posledních pět desetiletí udály v USA, v mediální kultuře a v tom, co tvoří společnou kulturní historii. V osobním, kritickém a zábavném zamyšlení nad svým vztahem k televizi - jako vášnivá konzumentka i kritička - se zamýšlí nad pojmem a institucí televize a vzpomíná na oblíbený, vysmívaný nebo zcela zapomenutý obsah.
Popisuje proměňující se roli televize v jejím životě, přičemž tento vývoj není zdaleka ojedinělý, ale spíše reprezentuje do značné míry kolektivní zkušenost. Umožňuje paralelní dospívání, dospívání autorky a jejího koprotagonisty, televize.
Kniha je střídavě hravá a vážná, jízlivá a dojemná a je svědectvím o hlubokém a pozitivním vlivu, který může mít televize na život a následně i na kulturu.
