Wittgensteinova Vídeň znovu navštívena

Recenze čtenářů

Kniha „Wittgenstein a Vídeň Fin De Siecle“ je sbírkou esejů, které zkoumají kulturní a filozofický kontext Vídně v době Wittgensteinova života. Přestože nabízí cenné poznatky o vlivu různých myslitelů a umělců na Wittgensteina, neposkytuje podrobnou analýzu jeho filozofie. Kniha je považována za cennou pro své diskuse o osobnostech, jako jsou Otto Weininger a Arnold Schoenberg, ačkoli její nesourodý formát a nedostatek ucelené orientace mohou být pro čtenáře náročné.

⬤ Dobrý průzkum kulturního kontextu Vídně a jejího vlivu na Wittgensteina.
⬤ Nabízí cenné poznatky o významných osobnostech, jako je Otto Weininger, a skladatelích, jako je Arnold Schoenberg.
⬤ Zachycuje podstatu intelektuálního prostředí počátku 20. století.
⬤ Přidává životopisný materiál týkající se Wittgensteina.

⬤ Struktura knihy je nepřehledná a těžko se v ní orientuje.
⬤ Mnohé kapitoly na sebe volně navazují a mohou postrádat ucelený tematický vývoj.
⬤ Omezená analýza Wittgensteinovy vlastní filozofie, často se zaměřuje spíše na jeho vlivy.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Wittgenstein's Vienna Revisited

Obsah knihy:

Vídeň fin de siecle kdysi Karl Kraus památně popsal jako "zkušební polygon pro zničení světa". V desetiletích předcházejících světové válce, která přivedla Rakousko-Uhersko k rozpadu, bylo město zároveň vysněným operetním světem, který maskoval sociální a politické problémy a napětí, a zároveň centrem dalekosáhlých objevů a inovací v hudbě, umění, vědě a filozofii, které pomohly definovat modernitu. Jedním z nejsilnějších kritiků ústupu do fantazie byl filozof Ludwig Wittgenstein, jehož raná vídeňská kariéra pomohla rámovat debaty o etických a estetických hodnotách v kultuře. V knize Wittgenstein's Vienna Revisited Allan Janik rozšiřuje svou práci Wittgenstein's Vienna (spoluautor Stephen Toulmin) a posiluje řadu významných bodů týkajících se geneze Wittgensteinova myšlení, povahy vídeňské kultury a kritiky současné kultury.

Ačkoli je Wittgenstein ústřední postavou tohoto svazku, Janik klade značný důraz i na další vlivné vídeňské i mimovídeňské osobnosti, aby naboural některé přetrvávající stereotypy o filozofovi a jeho okolí, zejména mýty o "bezstarostné" Vídni a Wittgensteinovi pozitivistovi. Přetrvávání těchto mýtů podle Janíka částečně pramení z neschopnosti mnoha historiků odlišit při hodnocení intelektuálních proudů minulost od současnosti. Janik rozebírá řadu osobností, které jsou při hodnocení Wittgensteina přehlíženy: Otto Weininger, Kraus, Schoenberg, Nietzsche, Wagner, Ibsen, Offenbach a Georg Trakl. Ti všichni, jak Janik ukazuje, jsou naprosto nezbytní pro pochopení toho, co bylo v sázce v debatách o estetice a kritice moderní kultury.

Wittgensteinovo úsilí uznat hranice myšlení a jazyka, a být tak spravedlivý k vědě, náboženství a umění, vysvětluje jeho čestné místo mezi kritickými modernisty. Tyto eseje objasňují Wittgensteinův pohled na naši kulturu.