Prehistorie je obvykle chápána jako historie lidí před používáním písemných dokladů. V literárních vyprávěních se naopak prehistorie vztahuje k tomu, co se stalo před začátkem příběhu, ale je vyprávěno až později.
Homérova Odyssea je ústředním textem pro studium prehistorie jak v prehistorické archeologii, tak v naratologii. Na základě recepce Homéra proto studie zkoumá podoby prehistorie v 19.
století. Jak se prehistorie stává předmětem zkoumání? Proč romány Goetha, Stiftera a Fontaneho nevyprávějí pouze příběhy, ale také prehistorii do nich vloženou? A jaká je souvislost mezi touto narativní formou a nápadným zájmem literatury o antiku a prehistorické památky?