Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha nabízí pomalé a promyšlené zkoumání Walkera Evanse, zaměřené na jeho lidskost a uměleckou vizi prostřednictvím fotografií a vyprávění. Je zřejmý hluboký vztah Michaela Lesyho k Evansovi, který poskytuje vhled do jeho života a lidí kolem něj. Zatímco mnozí považovali prózu a portréty za obohacující, jiní vyjádřili přání, aby bylo více životopisných detailů a méně jmen.
Klady:⬤ Pronikavé zkoumání života a díla Walkera Evanse
⬤ nádherně prezentované fotografie
⬤ hluboké emocionální a historické souvislosti
⬤ živá osobní vyprávění, která se zabývají Evansovými pozdějšími lety
⬤ nabízí nový pohled na ikonického fotografa.
Zápory:⬤ Nedostatek rozsáhlých životopisných informací o Evansovi
⬤ někteří čtenáři měli pocit, že vyprávění je těžkopádné a příliš se opírá o prestižní instituce
⬤ očekávání větší analýzy Evansových pozdějších polaroidů nebylo zcela naplněno.
(na základě 8 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Walker Evans: Last Photographs & Life Stories
Obsah knihy:
V roce 1973 byl Michael Lesy mladým vědcem, kterému právě vyšla první kniha. V brzy legendární knize Wisconsin Death Trip kombinoval fotografie a novinové výstřižky z devadesátých let 19. století, aby připomněl ničivě tragickou epochu, která byla skutečným protikladem fantaskních "teplých devadesátých let". Kniha tehdy čtenáře ohromila a dodnes je prubířským kamenem moderní fotografické interpretace.
V tomto roce se Lesy seznámil a spřátelil s významným fotografem Walkerem Evansem, který ve 30. letech spolupracoval se spisovatelem Jamesem Ageem na dalším významném díle americké fotoesejistiky, na knize Let Us Now Praise Famous Men. Starý, křehký Evans, kterému zbývaly pouhé dva roky života, stále naléhavě a posedle fotografoval. "Mimo místnosti, které obýval," píše Lesy, "byl svět posetý předměty na cestě do zapomnění. Fotografoval je při jejich průchodu." Jakkoli bylo jejich přátelství krátké, bylo intenzivní a obohacující. Každý z nich obdivoval toho druhého; každý z nich viděl v tom druhém odraz sebe sama: estetičtí vizionáři, kteří sdíleli radikální přesvědčení, že fotografie nejsou ploché a statické dokumenty - že "prostá pravda obrazů... není tak prostá, jak se zdá," vysvětluje Lesy. "Významy, přesvědčení a emoce se skrývaly pod povrchem i těch nejprostších fotografií." Během své kariéry ve třídě a ve více než desítce knih nás Lesy neustále inspiruje k tomu, abychom otevřeli oči, mysl a srdce těm mnoha vrstvám významů a pocitů na fotografiích, od zdánlivě obyčejných snímků až po majestátní krajiny.
V tomto nekonvenčním, lyrickém životopise Lesy sleduje Evansovy intimní, idiosynkratické vztahy s muži a ženami - s okruhem přátel, kteří z Walkera Evanse udělali to, čím byl. "Zázrak a zkoumavost vytvořily portréty, které Walker vytvořil ve svých nejlepších letech," píše Lesy. Evansovy fotografie Ageeho, Berenice Abbottové, lady Caroline Blackwoodové a Bena Shahna a dalších doprovázejí Lesyho vyprávění Evansových životních příběhů.
"Údiv a zkoumání, prodchnuté touhou a strachem, vytvořily portréty, které vytvořil ve svých posledních letech," poznamenává Lesy. V sedmdesátých letech se Evans nadchl pro Polaroid SX-70 a jeho barevné instantní snímky a pořídil s ním své poslední fotografie - portréty lidí v extrémním přiblížení a portréty předmětů.
"Dobré oblečení a dobrá konverzace, vtip a erudice, originalita a vynalézavost, půvaby chytrých a krásných žen - Walker měl radost z toho, že žije," píše Lesy. "Fotografoval předměty, jako by to byli lidé, a lidi, jako by to byly duše. Po celou dobu nezapomínal na slepého Joea Smrtku. Vyhlazování za první války, vymírání během epidemie, která po ní následovala, ohně a jámy - na to nikdy nezapomněl. Ticho jeho obrazů bylo do poslední chvíle transcendentální a vždycky si vzpomněl na lebku pod kůží.".
