Vzestup a pád japonské Ldp: Politické stranické organizace jako historické instituce

Recenze čtenářů

Kniha o japonské politice je oceňována pro svůj důkladný záběr a vědecký přístup, takže je vhodná pro akademické účely. Je však kritizována za hutný a suchý styl psaní, zastaralý obsah a typografické chyby.

⬤ Vysoce informativní a důkladná
⬤ skvělá pro pochopení japonské politiky, zejména LDP
⬤ dobře napsaná pro akademické účely
⬤ zajímavé teoretické diskuse
⬤ pečlivý přístup k případovým studiím.

⬤ Super hutný a těžko čitelný, suchý text
⬤ zastaralý obsah
⬤ chybí přehlednost konkrétních témat
⬤ četné typografické chyby
⬤ nevhodné pro obecné kurzy srovnávací politiky.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Rise and Fall of Japan's Ldp: Political Party Organizations as Historical Institutions

Obsah knihy:

Japonská Liberálně demokratická strana (LDP), která byla u moci nepřetržitě od svého vzniku v roce 1955 (s výjimkou desetiměsíční přestávky v letech 1993-1994), ztratila v září 2009 definitivně kontrolu nad vládou. Navzdory porážce zůstává LDP nejúspěšnější politickou stranou v demokratickém státě v období po druhé světové válce.

V knize The Rise and Fall of Japan's LDP (Vzestup a pád japonské LDP) Ellis S. Krauss a Robert J. Pekkanen osvětlují záhadu dlouhé dominance LDP a její náhlé porážky.

Jádrem jejich zkoumání je několik otázek týkajících se institucionálních změn ve stranické politice: Jaké podněty poskytují různé volební systémy? Jak se politici přizpůsobují novým podnětům? Nakolik struktura určuje chování a nakolik dává politikům možnost ovlivňovat výsledky? Jak přizpůsobivé jsou zavedené politické organizace? Volební systém, který Japonsko zavedlo v roce 1955, vedl k půlstoletí "demokracie jedné strany".

Jak však Krauss a Pekkanen podrobně popisují, rozsáhlé politické reformy v roce 1994 změnily pravidla hlasování a další klíčové prvky volebního systému. LDP i její protivníci se museli přizpůsobit novému systému, který občanům dával dva hlasy: jeden pro stranu a druhý pro kandidáta. Pod vedením charismatického Koizumiho Džuničiróa si LDP dokázala udržet většinu v japonském parlamentu, ale jeho nástupci ztratili podporu veřejnosti, protože opoziční strany se naučily fungovat v novém volebním prostředí.

Na základě poznatků historického institucionalismu Krauss a Pekkanen vysvětlují, jak japonská politika fungovala před reformou z roku 1994 a po ní a proč přetrvávající stranické instituce (frakce, PARC, koenkai) a proměněná role stranického vedení přispěly jak k úspěchu LDP udržet se u moci patnáct let po reformě, tak k jejímu konečnému pádu. V epilogu autoři hodnotí vyhlídky LDP v blízkém a střednědobém horizontu.