Výzva duchovního jazyka: Rudolf Steiner: jazykový styl

Recenze čtenářů

Kniha přináší komplexní analýzu jedinečného jazykového stylu Rudolfa Steinera, zejména jeho výzev a příčin. Proniká do složitosti jeho psaného i mluveného jazyka a zdůrazňuje, že čtenáři se musí jeho díly hluboce zabývat, aby pochopili duchovní pravdy.

⬤ Nabízí cenné poznatky o složitosti Steinerova jazykového stylu.
⬤ Zdůrazňuje důvody jeho jedinečného přístupu k jazyku a sdělování duchovních zážitků.
⬤ Zabývá se rozdíly mezi jeho psanými díly a přednáškami a poskytuje jasné pochopení obou forem.
⬤ Povzbuzuje čtenáře, aby se zabývali duchovními významy jeho textů.

⬤ Steinerův styl byl kritizován jako pracný, komplikovaný a nejednoznačný.
⬤ Složitost může odradit některé čtenáře, kteří nejsou obeznámeni s antroposofickými koncepty.
⬤ Překlad Steinerových děl do jiných jazyků vytváří další problémy, které mohou vést ke ztrátě významu.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Challenge of Spiritual Language: Rudolf Steiner's Linguistic Style

Obsah knihy:

„Rozvoj vědy o duchu bude vždy... zahrnovat to, co můžeme nazvat rozvojem vnitřního významu a vnitřní konfigurace našeho jazyka.“ -- Rudolf Steiner

Náš současný jazyk nedokáže snadno vyjádřit duchovní pojmy. To vystihuje hledání slov a stylu, jimiž by Rudolf Steiner vyjádřil současný duchovní světonázor. Martina Maria Samová v sedmi kapitolách, které organicky rozvíjejí dané téma, představuje dlouholetý relevantní výzkum. Jako spisovatelka, redaktorka a lektorka vypozorovala, že mnozí - zejména akademici - mají se Steinerovým stylem stále větší potíže. Tento styl však Rudolf Steiner rozvíjel záměrně. Jak sama uvádí: „Nejdůležitější pro mě přitom bylo poukázat na záměry Rudolfa Steinera v jeho specifických a často originálních jazykových formách a následně vytvořit úvodní základnu pro hlubší porozumění.“ Získání takového porozumění nám podle jejích slov také umožňuje rozvinout vhled do duchovních záležitostí.

Autor začíná citací Steinerových současníků, kteří kritizovali jeho „skřípavý“ styl. Popisuje, proč musel vytvořit nové formy vyjadřování, a zkoumá specifickou povahu jeho přednášek. Uvažuje o dvou komplexních stylistických principech, které prostupují celým Steinerovým dílem, a o jeho zvláštním způsobu zacházení s obrazným prvkem v jazyce. Zaměřuje se také na Steinerovu výstavbu meditativních veršů a manter a na rozvoj uměleckého, jazykově tvůrčího prvku, který bude možný až v budoucnosti.

K O N T E N T O V Á N Í

Předmluva.

Úvodní slovo.

„Kéž by to všechno bylo řečeno stručněji „.

Je jazyk Rudolfa Steinera srozumitelný i dnes?“ Rudolf Steiner: ‚Srozumitelný jazyk‘.

- Podráždění stylem Rudolfa Steinera.

- Hledání nového jazyka.

„Neustálý boj o výraz, který by se zdál dostatečný...“.

Proč musel Rudolf Steiner vyvinout nový jazyk.

- Boj s jazykem.

- Podnět k volné duchovní spolupráci.

- Odhalování vnitřních gest jazyka.

„Obrátit a posunout jazyk tak, aby se neprojevovaly jeho nedostatky“.

Zvláštní charakter přednášek.

- Účastníci z řad posluchačů.

- Rétorický tok přednášek.

- Průběžný prvek aktivity a vývoje.

„... že opravdu cítíme, že každé slovo je nedostatečné“.

Charakterizovat spíše než definovat

- Emancipace od pojmenování.

- Z různých stran kolem otevřeného středu.

- V rozporu a mezi věcmi.

- Jemné nuance duchovního.

- Pochopení činného ducha skrze účast.

„... styl, který lze plně představit v obrazech...“.

Obrazový prvek v jazyce.

- Opatrná, provizorní aluze.

- Mluvení přirovnáním zachovává vnitřní charakter věci.

- Původní, éterické gesto slova.

- Příklad s něčím přebývajícím.

- Duchovní aktivita při vzniku obrazu.

„... takže jejich obsah nelze nikdy zcela pochopit...“.

O utváření a prožívání manter.

- Všechno ve verších má smysl.

- Dynamika změny perspektivy.

- Zvuk a cítění zvuku.

- Vytváření slov nově z pocitu pro zvuky.

- Nevyčerpatelné kombinace slov.

„Vzestup na úroveň procesu, jímž vzniká jazyk...“.

Duchovně vědecký jazyk jako umělecké dílo.

- Antroposofická kniha - druh hudební partitury.

- Umělecký faktor v duchovně vědecké literatuře.

- Návrat ke zdroji, kde jazyk vzniká.

- Svatodušní zkušenost s jazykem v budoucnosti.