Vyslanci ze Svaté země: Sefardská diaspora a praxe panžidovství v osmnáctém století

Původní název:

Emissaries from the Holy Land: The Sephardic Diaspora and the Practice of Pan-Judaism in the Eighteenth Century

Obsah knihy:

Pro Židy ve všech koutech světa byla Svatá země vždy ústředním místem. Toto přesvědčení však bylo podrobeno zkoušce v 18. století, kdy židovští představitelé v Palestině a jejich spojenci v Istanbulu vyslali rabínské emisary na celosvětovou misi za účelem získání finančních prostředků. Od břehů Středozemního moře až po přístavní města na pobřeží Atlantiku, od Karibiku až po Indii, tito emisaři sháněli dary pro chudé ve vlasti Izraele.

Kniha Emisaři ze Svaté země zkoumá, jak byla tato filantropická síť v osmnáctém století organizována a jak se přes obrovské geografické rozdíly budovaly vztahy důvěry a solidarity. Zabývá se tím, jak emisaři a jejich podporovatelé chápali vztah mezi židovskou diasporou a zemí Izrael, a ukazuje, jak mezikulturní setkání a konkurenční nároky na finanční podporu, do nichž se zapojili sefardští, aškenázští a severoafričtí emisaři a komunity, přispěly k proměně židovské identity v letech 1720-1820.

Solidarita mezi Židy a ústřední postavení Svaté země v tradiční židovské společnosti jsou často považovány za samozřejmost. Lehmann tyto předpoklady zpochybňuje a poskytuje kritický historický pohled na otázku, jak se Židé v raném novověku vzájemně setkávali, jaký měli vztah k Jeruzalému a zemi Izrael a jak raně novověké období změnilo vnímání židovské jednoty a solidarity. Kniha Vyslanci ze Svaté země, založená na původním archivním výzkumu i na četných málo známých a zřídka studovaných pramenech, nabízí nový pohled na raně novověkou židovskou společnost a kulturu a na vztah mezi židovskou diasporou a Palestinou v 18. století.