Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Původní název:
Trip 1964: in which a cycling trip to Rome is resurrected
Obsah knihy:
1964, jaro. Dva mladí muži, John Turner a Leon van Schaik, kamarádi ze školy, ještě v pubertě, se vydávají z Anglie na cyklistický výlet do Říma, na svůj "Trip64". Leon si psal deník, John kreslil a fotografoval. Tento deník tvoří strukturu tohoto vyprávění a časové osy jsou z něj odvozeny. Leonovu první noc na Trip64 6. května (1. den) strávil v mládežnické ubytovně v Ostende a Johnova první noc 27. května (22. den) byla pod plachtou na poli poblíž Maassluis. Setkali se 31. května (den 26) v Amsterdamu a zůstali spolu až do příjezdu zpět do Anglie na začátku srpna. Když cesta skončila, byli doma v Buckinghamshire a připravovali se na studium na univerzitě. Mohlo by se zdát, že se jedná o nenápadnou "gap-year" aktivitu, ale tato cesta protnula svět, který je dnes sotva rozpoznatelný. Druhá světová válka stále ještě vytvářela nad vším zvonivý příkrov a podbarvovala naše vnímání. Dokonce i na začátku sedmdesátých let vyvolávalo nošení koženého kabátu zlověstné asociace. Přes Evropu visela železná opona, která omezovala obzor. Nad Španělskem se vznášel závoj fašismu a brzy měl zahalit i Řecko. Rok 1984 ležel v nepředstavitelně vzdálené budoucnosti. Kampaň za jaderné odzbrojení pořádala své pochody z Aldermastonu na Trafalgarské náměstí. Životy dospělých byly zarámovány rekonstrukcí.
Ačkoli britský premiér Harold Macmillan 20. července 1957 prohlásil: "Nikdy jste se neměli tak dobře", poválečná ekonomika se teprve naplno projevila a v roce 1970 měla vyjít kniha Jeana Baudrillarda "Konzumní společnost". Auta ještě na silnicích nevládla. V Anglii se dopravní zácpy téměř nevyskytovaly, s výjimkou New Forest o srpnových svátcích. Cestování bylo pro mladé lidi dobrodružstvím a kniha z roku 1957, která vysvětlovala, jak procestovat Evropu za pět dolarů denně, když se šest dolarů rovnalo dvaceti šilinkům, byla určena bohatým Američanům. Tolik šilinků by vystačilo na týden, jak brzy zjistí budoucí studenti. A život, který je nám dnes nejvíc cizí, se odehrával analogově. Internet byl padesát let před námi. Chlapci si cestu předem naplánovali, trasy si vytyčili podle průvodce, který ukazoval, kde se nacházejí mládežnické ubytovny, a neměli žádnou záruku, že v některé z nich bude volné místo, dokud nedorazili na místo a nezaklepali na dveře. Kontakt s domovem probíhal poštou na několik předem naplánovaných sběrných míst. Každou pořízenou fotografii bylo třeba pečlivě zvážit, protože film byl velmi drahý. Minulost je jiný svět.
Nás, sedmdesátníky, kterými tito mladí muži dnes jsou, pronásledují živé vzpomínky na to, jak to tam vypadalo, když jsme tam byli my. Proto jsme nyní shromáždili a porovnali deník, který napsal jeden z cyklistů, fotografie, dochované artefakty a kresby obou do co nejpřesnější vzpomínky, jakou jsme dokázali vykouzlit. Materiál je zarámován samostatnými úvody a závěrečnými úvahami, které se skládají z tří částí časové osy cesty. První část dokumentuje samostatné cesty po nížinách a končí naším setkáním v Amsterdamu. Část 2 zahrnuje cestu do Benátek; část 3 pokračuje až do Říma. Jsou zde záhady. Některé dny jako by se ztratily. Žádné pátrání nevede k nalezení společné zprávy o cestě z Říma domů. Možná je to výstižné pro to, co bylo poutí po kousku západoevropské kultury, cestou k dospělosti, duchovní pouze v tomto smyslu. I tehdy tíha budoucnosti tlačila na to, co bylo řečeno a zaznamenáno. Byli jsme "takový materiál, z jakého se tvoří sny", a naše "malé životy" lákaly. Jsou tu požitky. Přesvědčte se sami!
