Vyhnanství, nepřináležitost a bezvládí v Grangaudovi, Jabsovi, Lubinovi a Lucovi: Nikdo neumí jazyk

Původní název:

Exile, Non-Belonging and Statelessness in Grangaud, Jabs, Lubin and Luca: No man's language

Obsah knihy:

Podrobná studie o čtyřech francouzsky píšících básnících a poezii exilu.

Poezie je často chápána jako silný nositel kolektivní sounáležitosti. Představa, že určití básníci jsou symbolem národní kultury, je jedním z hlavních prostředků, jimiž se literatura historizuje, zapisuje se do společné kulturní minulosti a poskytuje způsoby sounáležitosti těm, kdo ji konzumují.

Jak však toto vyprávění komplikuje exilový, migrující nebo translingvální básník? Pro Arména Lubina, Ghrasima Lucu, Edmonda Jabse a Michelle Grangaudovou je básnická praxe neoddělitelná od pocitu neklidu či znepokojení. Tato kniha, která se pohybuje napříč hranicemi ve frankofonní sféře i mimo ni - od Alžírska, Arménie, Egypta až po Rumunsko -, ukazuje, jak má básnická praxe ovlivněná exilem, bezvládím nebo nepřipoutaností potenciál narušit dlouho zažité předpoklady o vztahu mezi subjekty, jazykem, který používají, a místem, z něhož promlouvají.