Vražda v zoo / Vražda v kostele

Původní název:

Murder in the Zoo / Murder in Church

Obsah knihy:

Dvojice rafinovaných detektivek z 30. let 20. století od Babette Hughesové (1905-1982).

Vražda v zoologické zahradě:Poté, co je v místnosti pro zvířata v univerzitní laboratoři nalezeno tělo experimentálního psychologa, se oddělení vražd pouští do nenávisti a žárlivosti, které se skrývají pod úctyhodným povrchem akademické obce. Nakonec je na profesoru filozofie Ianu Craigovi, aby odhalil pravdu.

Vražda v kostele: Hostující anglický vědec Arthur Quinn, notorický ateista, je rektorem univerzity pozván na bohoslužbu - jen aby se setkal se smrtí. Podnítily vraždu jeho hanlivé výroky o náboženství? Jeho výzkumné úsilí, které znevažovalo jeho kolegy vědce? Nebo jako důsledek jeho záletnictví? Ian Craig je opět přinucen zapojit se do kriminálního vyšetřování, přičemž v sázce je pověst univerzity.

Další příjemné historické záhady najdete na stránkách Coachwhip Books.

Z kapitoly 1, Vražda v zoo:

Bylo přibližně půl páté odpoledne, když se Hulse podruhé objevil ve dveřích katedrové knihovny. "Pane Craigu! " Řekl chraplavým, nepřirozeným hlasem. Rychle jsem vzhlédl. Jeho tvář, obvykle bledá, byla skvrnitá a můj mozek v mžiku přehodnotil příběh muže, který se udusil nedojedenými játry.

Ve stejném okamžiku jsem měl dost rozumu na to, abych k němu šel. "Doktore Browne! " Vykřikl stejně přidušeně. "Zavražděn! " Vyběhl jsem nahoru; myslím, že se Hulse vzpamatoval natolik, aby šel přímo za mnou. Každopádně vím, že o několik minut později stál vedle mě v "zoo", zvířecí laboratoři, kterou spravuje katedra psychologie.

Když jsem se podíval na Browna, který se rozvaloval na podlaze vedle zvířecího bludiště, kupodivu mě nepřepadla hrůza. Nebo spíš hrůza, kterou na chvíli ovládlo jedno z mých kacířštějších já, vyvolané tímto kacířským pohledem na povrch, jehož jedinou reakcí bylo, že Brown by víc než vraždu nesnesl, kdyby se na něj já, školník a dva studenti dívali svrchu a litovali ho. Tato poučná myšlenka mě víc než cokoli jiného vrátila do vyrovnaného stavu mysli. Brown byl zavražděn, o tom zřejmě nebylo pochyb. "Volal jsi na policii? " zeptal jsem se chlapce a dívky, kteří si mě prohlíželi s onou dětskou nadějí, která očekává, že uvidí Humpty Dumptyho znovu poskládaného.

"Já to udělám, doktore Craigu," nabídl se chlapec, dychtivý uniknout tomu strašidelnému pohledu.

"Můžeš použít telefon v Brownově kanceláři," řekl jsem. "Nezapomeň vytočit číslo venku.".

Chlapec utekl a já zůstal sám s Hulsem a dívkou, kterou jsem poznal jako jednu z Brownových studentských asistentek. "Kdo ho našel? " Zeptal jsem se. Hulse, zřejmě nevnímající mou otázku, se sklonil, aby nahlédl do bludiště.

"Našel," řekla dívka.

"Co to děláte? " Zeptal jsem se Hulse. "Nesmíš se ničeho dotýkat, víš?".

"Poslouchejte! "Řekl, hlavu u otvoru bludiště. Zevnitř se ozvalo tlumené skřehotání. "Je tam holub - chudák! ".

"To je jedno! " Odtáhl jsem ho pryč. "Dostaneme ho ven později. Teď je hlavní nechat věci tak, jak jsou, dokud nepřijede policie. Jestli se budeš s tím holubem obtěžovat, policie najde na kleci tvoje otisky a bude si myslet, že jsi Browna zabil." Při těch slovech jsem se nemohl ubránit úsměvu nad absurditou takové domněnky: Hulse, křehký, nevědomý a plachý - Brownův vrah!