Voják na jižní frontě: Klasické italské memoáry z 1. světové války: Kniha o válce na jižní frontě.

Recenze čtenářů

Kniha „Voják na jižní frontě“ od Emilia Lussu nabízí jedinečný a silný pohled na první světovou válku z italské fronty. Zčásti autobiografickou optikou se Lussu dělí o své zážitky a kritizuje vojenské velení, přičemž poukazuje na absurditu a brutalitu války. Jeho dílo se vyznačuje humorem, upřímností a přímočarým stylem psaní, díky čemuž je přístupné a poutavé i pro čtenáře se zájmem o vojenskou historii.

⬤ Poskytuje vzácný pohled z italské fronty během první světové války a vyplňuje tak mezeru v literatuře.
⬤ Poutavý a přímočarý styl psaní, který se snadno čte.
⬤ Mísí humor s krutě upřímným líčením války a vyhýbá se těžké retrospektivě.
⬤ Ukazuje absurditu vojenského rozhodování a realitu, s níž se vojáci setkávají.
⬤ Hluboce osobní a autentická výpověď z pohledu vojáka.
⬤ Vyniká jako klasika literatury o první světové válce, doporučovaná pro svůj vhled do vojenského systému i lidských prožitků.

⬤ Kniha je překladem, což může mít vliv na autentičnost původní italské prózy.
⬤ Některé čtenáře může frustrovat absence přesvědčivého argumentu o socialismu.
⬤ Někteří čtenáři považují knihu za krátkou, místy jim chybí více podrobností.

(na základě 29 hodnocení čtenářů)

Původní název:

A Soldier on the Southern Front: The Classic Italian Memoir of World War 1

Obsah knihy:

Znovuobjevené italské mistrovské dílo, které zachycuje autorovu zkušenost pěšáka, je nově přeloženo a znovu vydáno ke stému výročí první světové války.

Memoáry Emilia Lussu, které se řadí po bok děl Ernsta JYngera, Roberta Gravese a Ericha Marii Remarqua, jsou jedním z nejpůsobivějších vyprávění o první světové válce. V Itálii se jedná o klasiku, ale v anglicky mluvícím světě je prakticky neznámá, a v úsporné a odtažité próze odhaluje téměř fraškovitou stránku války, jak ji viděl sardinský důstojník bojující proti rakouské armádě na náhorní plošině Asiago v severovýchodní Itálii, na alpské frontě, kterou tak dojemně připomněl Ernest Hemingway v knize Sbohem zbrani.

Pro Lussu byl červen 1916 až červenec 1917 rokem neustálých útoků na nedobytné zákopy, absurdních misí vymýšlených veliteli plnými vlastenecké rétoriky a ješitnosti, ale bez taktických schopností, a epizod často tragických a někdy groteskních, kdy neschopnost jeho vlastní strany byla stejně nebezpečná jako útoky vedené nepřítelem. Lussuovy memoáry, vzácné svědectví z první ruky o italské frontě, dokážou podat nelítostnou obžalobu marnosti války suchým, často ironickým stylem, který jeho vyprávění zcela odlišuje od Remarqueovy Západní fronty a přidává do literatury o Velké válce překvapivě moderní hlas.