Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 36 hlasů.
Původní název:
Soldiers Don't Go Mad: A Story of Brotherhood, Poetry, and Mental Illness During the First World War
Obsah knihy:
Brilantní a dojemná historie přátelství dvou velkých válečných básníků, Siegfrieda Sassoona a Wilfreda Owena, spolu s vyprávěním o vzniku posttraumatické stresové poruchy a literární reakci na první světovou válku
Od okamžiku, kdy v roce 1914 vypukla v Evropě válka, vstoupil svět do nové, dosud nevídané éry moderního válčení. Vojáci čelili neúprosnému kulometnému ostřelování, neuvěřitelné síle dělostřelectva, plamenometům a plynovým útokům. Během prvních čtyř měsíců války zaznamenala britská armáda nervové zhroucení deseti procent svých důstojníků; ztráta takového počtu mužů v důsledku duševních chorob - nemluvě o smrti a fyzických zraněních - způsobila, že armáda nebyla schopna naplnit své řady. Podporučíkovi Wilfredovi Owenovi bylo čtyřiadvacet let, když byl přijat do nově zřízené válečné nemocnice Craiglockhart k léčbě šoku ze střelby. Jako burcující básník, který se snažil pochopit hrůzu, jíž byl svědkem, si přečetl sbírku básní od svého spolubojovníka Siegfrieda Sassoona a byl ohromen jeho líčením těžkého údělu vojáka. O měsíc později dorazil do Craiglockhartu sám Sassoon, který se odmítl vrátit na frontu poté, co byl v bitvě zraněn.
Ačkoli se Owen a Sassoon lišili věkem, třídou, vzděláním i zájmy, oba byli outsidery - jako vojáci neschopní bojovat, jako homosexuálové v homofobní zemi a jako Britové neochotní podporovat válku, která pravděpodobně vyhladí celou generaci mladých mužů. Ze všeho nejvíc je však spojovala láska k anglickému jazyku a jeho nejvyššímu vyjádření - poezii. Jak se jejich přátelství vyvíjelo v průběhu měsíců, kdy byli pacienty v Craiglockhartu, jeden druhého povzbuzoval v jejich práci, v jejich osobních úvahách o morálce války i v jejich léčbě. Terapie poskytla Owenovi, Sassoonovi a dalším pacientům vhled, který jim umožnil lépe se vyjádřit, a po dobu 28 měsíců, kdy Craiglockhart fungoval, se zde odehrávaly nejvýznamnější události v psychiatrii i poezii.
Kniha SOLDIERS DON'T GO MAD (Vojáci se nezblázní), která čerpá z bohatých pramenů a Glassova hlubokého porozumění traumatům a válce, poprvé vypráví příběh vojáků a lékařů, kteří se potýkali s dopady průmyslové války na lidskou psychiku. Glass píše nejen o bojištích, o psychiatrickém lůžku v Craiglockhartu, ale také o literárních salonech, síních moci a venkovských domech a mapuje zkušenosti Owena a Sassoona a jejich kolegů vojáků-básníků spolu s širší literární odezvou na moderní válku. Při zkoumání kořenů toho, co dnes známe jako posttraumatickou stresovou poruchu, Glass přináší historické poznatky o tom, jak musíme brát v úvahu zběsilé účinky války na duševní zdraví a způsoby, jakými nám tvůrčí práce pomáhá vyrovnat se i s těmi nejtemnějšími časy.
