Vniknutí na cizí pozemek

Recenze čtenářů

Kniha je velmi dobře hodnocenou vzpomínkovou knihou, která zachycuje dobrodružství a zážitky autora ze severního Ontaria, zejména se zaměřením na létání a život v kanadské buši. Mnozí čtenáři oceňují autenticitu a nostalgické prvky příběhu.

Čtenáři považují knihu za skvělé čtení, zejména ti, kteří znají severní Ontario. Osobní anekdoty a dobrodružství, o které se autor dělí, jsou poutavé a připomínají minulou éru. Z knihy vyzařuje autorův šarm a vypravěčské schopnosti, takže působí jako osobní rozhovor.

Omezená dostupnost v knihovnách, což může některým čtenářům omezit přístup. Chybí pestrost témat, protože se kniha silně zaměřuje na autorovy zážitky bez širších souvislostí.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Trespassing in God's Country

Obsah knihy:

Můj život se od čtrnácti let točí kolem letadel. Nepřekvapilo mě, když se všichni moji tři synové rozhodli stát se komerčními piloty.

Nikdy si nepamatuji, že bych některého z nich nabádal, aby se věnoval letecké kariéře. Ve skutečnosti jsem jim možná navrhoval alternativy, ale to jim nezabránilo v tom, aby dělali to, co pro ně bylo naprosto přirozené. Všechny mé děti, včetně tří dcer, vyrůstaly ve čtení map.

Každé z nich střídavě sedělo na sedadle druhého pilota a plnilo roli navigátora.

Jejich navigační schopnosti byly lepší než u mnoha pilotů, které jsem zaměstnával. Při jedné příležitosti musel můj nejstarší syn John číst mapu za pilota, který se ztratil, když se rozhodl proletět mlžným pásem.

Když se mlha konečně rozplynula, byli asi dvacet mil za svým cílem, jezerem Raney. V dohledu nebyla žádná rozpoznatelná jezera. John zahlédl na jezeře vesnici a přistáli, aby zjistili, kde se nacházejí.

Jakmile zjistili svou polohu, John je snadno navigoval zpět k jezeru Raney. Tentýž pilot se nikdy nenaučil číst v mapě a nakonec uvízl na několik dní na jezeře poblíž James Bay. Když si John na jaře 1972 dodělal komerční licenci, neměl ještě výcvik na Bobru a my jsme okamžitě potřebovali dalšího Be a ver pilota.

Měl jsem důvěru, že se dokáže naučit dovednosti kvalitně, a tak jsem ho vzal s sebou na požární hlídku v Biscotasingu, dvacet mil jižně od Chapleau. Odpočívali jsme tam asi čtyři dny, když jsem byl povolán zpět na základnu v Chapleau kvůli nějaké jiné mimořádné události.

Nechal jsem pro sebe přiletět letadlo a nechal jsem Johna s Bobrem, aby pokračoval sám. Počasí bylo stále velmi suché a nebezpečí požárů bylo extrémní. O dva dny později začalo na západě pršet a Bobr už nebyl pro požární hlídky potřeba.

V době, kdy John dorazil zpět do Chapleau, byla bouře velmi blízko a vítr foukal po řece rychlostí přes 30 mil za hodinu.

Přistál s Beaverem před leteckou základnou. Pak začaly jeho potíže, protože nemohl letadlo otočit po větru, aby ho mohl pojíždět zpět do doku.......