Vivia

Recenze čtenářů

Kniha „Vivia“ od Tanith Lee je oceňována pro krásně napsanou prózu, bohatou fantazii a strašidelně temný příběh, který čtenáře vtáhne do nadpřirozeného dobrodružství. Mnozí recenzenti však považovali závěr za neuspokojivý a měli pocit, že některé prvky vyprávění zůstaly nedořešené. Kniha obsahuje značné množství násilí a temných témat, což se nemusí líbit všem čtenářům.

⬤ Krásně napsaná
⬤ bohaté popisy
⬤ podmanivé postavy
⬤ poutavý příběh
⬤ temná a nápaditá témata
⬤ vyvolává silné emoce
⬤ nezapomenutelné okamžiky
⬤ pohlcující čtenářský zážitek.

⬤ Neuspokojivý závěr s mnoha nezodpovězenými otázkami
⬤ některé dějové prvky a vývoj postav zůstaly nedořešeny
⬤ obsahuje vysokou míru násilí a temných témat, což může být odrazující
⬤ někteří recenzenti ji považují za celkově zapomenutelnou.

(na základě 17 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Vzala růži a zvedla ji. V chladu jeskyně měla zvláštní horkou vůni. Dotkla se jejích úst a zlomila se. Cítila, jak jí po rtech a po bradě stéká hořící krev. Neměla žádnou chuť, a přesto... Zvedla ruku, v jejímž poháru se všechna krev shromáždila, a vypila ji. Ne víc než vody. Přesto voda v žízni. Nebyla to voda, ale ovoce. Bylo to víno. Musela si dát víc... „Bude toho víc,“ řekl.

Tanith Leeová psala ponurou fantasy ještě předtím, než se o ní začalo mluvit jako o žánru. Drsná, divoká a temně erotická Vivia je jedním z autorčiných nejtemnějších - a nejlepších - děl. Nakladatelství Immanion je hrdé na to, že ji v tomto druhém vydání znovu přináší do tisku.

Vivia, zanedbávaná dcera krutého válečníka, objeví hluboko pod otcovým hradem podivné jeskyně bez světla. Zde najde bytost, kterou považuje za živého boha, a ve své osamělosti usiluje o její přízeň. Poté, co válka a nemoci zpustoší zemi jejího otce, je Vivia zajata hédonistickým princem Zulgarisem. Vivia, držená jako jeho konkubína, intrikuje s krutým a výstředním knížetem. Ten v její odměřené lhostejnosti vidí něco, co odpovídá temnotě jeho vlastní duše, aniž by si uvědomoval, co kdysi vyvolala a jak ji to změnilo. Pije krev a bez výčitek svědomí se živí mladými dívkami, které jí Zulgaris přivádí.

Ve velkém městě Starzion začíná Vivia chápat svou vlastní podstatu. Pro Zulgarise je hračkou, kterou si cení stejně jako bizarní výmysly, jež uchovává ve skrytých pracovnách, a nevýslovné mutace lidského masa, které ukrývá pod svým palácem. Ale v této bezcitné, barbarské zemi, kde život znamená jen velmi málo a přízrak moru straší v uličkách a na tržištích i toho největšího města, se okolnosti mohou velmi rychle změnit. Žádný život není v bezpečí a zradou se to jen hemží. V tak krutém světě mohou bez úhony přežít snad jen vzdálené nelítostné bytosti, jako je Vivia. Ale za jakou cenu?