Vincere: Protipovstalecké operace italské královské armády v Africe 1922-1940

Recenze čtenářů

Kniha „Vincere: Italské královské protipovstalecké operace v Africe, 1922-1940“ od Federicy Fasanotti je komplexní studií o italských protipovstaleckých operacích v Libyi a Etiopii před druhou světovou válkou. Spíše než jako historické vyprávění slouží jako akademické pojednání, které odhaluje různé strategické koncepce používané italskou armádou. Ačkoli je kniha zjevně určena posluchačům s vážným zájmem o protipovstalecké akce, pro běžného čtenáře bude pravděpodobně méně poutavá kvůli své učebnicové struktuře a nedostatku obrazových pomůcek.

⬤ První seriózní anglicky psaná práce o italském protipovstaleckém boji v Africe
⬤ Podrobná analýza libyjských i etiopských operací
⬤ Nabízí strategické poznatky, které mohou být cenné pro vojenské profesionály i akademiky
⬤ Napsáno čtivě a poutavě
⬤ Poskytuje vzácný pohled na úspěchy pravidelné armády proti guerillové taktice.

⬤ Není vhodný pro běžné čtenáře
⬤ Chybí chronologické vyprávění, takže působí spíše jako příručka než jako příběh
⬤ Málo map a některé špatně upravené překlady
⬤ Může být příliš specializovaný pro ty, kteří se o protipovstalecké akce nezajímají.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Vincere: The Italian Royal Army's Counterinsurgency Operations in Africa 1922-1940

Obsah knihy:

Vincere podává přehled protipovstaleckých operací, které italská královská armáda prováděla v letech 1922 až 1941 v Libyi a Etiopii. Na základě desetiletého studia provedeného v italských archivech a v terénu se tento svazek zabývá obdobím, kdy italská královská armáda čelila novým významným výzvám při vedení války. Tváří v tvář novým výzvám v netypickém divadle války získaly síly italské královské armády významné zkušenosti, které budou formovat vedení budoucích bojů. V období, kterým se tato práce zabývá, se musely jednotky italské královské armády přizpůsobit novému terénu a zároveň upravit své techniky a metody s ohledem na místní obyvatelstvo a celkové charakteristiky území v Africe. Odklonili se od spoléhání na těžké a pomalé prapory tvořené z větší části italskými jednotkami a místo toho se Italové obrátili k mobilním jednotkám, lehce vyzbrojeným a složeným především z afrických vojáků, kteří byli schopni rychle reagovat na potřeby tohoto druhu války. Muži pocházející z loajální eritrejské kolonie, ze Somálska, Libye, ze zemí u Rudého moře a dokonce i z Etiopie postupně nahrazovali italské jednotky. V Libyi vedla válečné a protipovstalecké operace především pravidelná pěchota (libyjské prapory, m haristé, saharské) a jezdecké jednotky (savari a spahi), zatímco v Etiopii byly využívány pravidelné i nepravidelné skupiny.

Vincere nabízí pohled na jedny z prvních nepravidelných válečných a protipovstaleckých operací, které kdy moderní italské síly vedly.

Italské síly se při vedení protipovstaleckých operací (COIN) setkávaly s místním obyvatelstvem na pro ně novém válčišti. V Libyi se podařilo potlačit povstání během deseti let, a to za cenu, že regionální síly musely zaplatit vysokou cenu. V Etiopii, kde byly operace COIN přerušeny druhou světovou válkou, dostupné údaje naznačují, že vojenské akce doprovázené odpovědnější politikou vůči obyvatelstvu by nakonec povstání porazily. Použití letecké síly v Etiopii znamenalo obrovský rozdíl a poučení z něj bylo vyvozeno dlouho před francouzskými zkušenostmi v Alžírsku. Italové vedli protipovstalecké operace po dobu dvaceti let na dvou geograficky oddělených bojištích a ve dvou velmi odlišných operačních prostředích a z těchto rozdílných zkušeností lze vyvodit mnoho cenného pro současné praktiky a vědce.