Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 26 hlasů.
William of Orange and the Fight for the Crown of England: The Glorious Revolution
V roce 1688 vyplulo na moře z Holandska obrovské loďstvo 463 lodí, dvakrát větší než španělská Armada. Na palubě byl Vilém Oranžský se 40 000 vojáky - jejich cílem byla Anglie. Protestant Vilém byl povzbuzen skupinou biskupů anglikánské církve, aby riskoval vše a svrhl katolického krále Jakuba. Vylodil se v zátoce Tor Bay v Devonu a brzy získal dostatečnou podporu, včetně Johna Churchilla, budoucího vévody z Marlborough, aby přiměl krále Jakuba k útěku do Francie. V očích většiny Angličanů a Skotů to bylo vnímáno jako "slavná" revoluce.
Vilém nastoupil na trůn spolu se svou manželkou Marií, dcerou anglického krále Karla II., který Jakubovi předcházel. Přestože revoluce proběhla prakticky nekrvavě, musel Vilém o svou korunu bojovat.
Většina Irů byli katolíci a armády krále Viléma se zde setkaly s tvrdým odporem. V tom Jakub spatřoval šanci, jak získat zpět svou korunu. Odplul do Irska a 1. července 1690 vedl svá jakobitská vojska proti Vilémovi do bitvy u Boyne. Jakub byl poražen, čímž skončily jeho naděje na sesazení Viléma.
Ve Skotsku žilo také velké množství katolíků, ale i ti byli poraženi Vilémovým vojskem v bitvě u Killiecrankie. To vedlo k nechvalně známému masakru v Glencoe.
Nástup Viléma a Marie na trůn byl přelomovým okamžikem v britských dějinách, kdy se z parlamentu stal moderní stát. V lednu 1689, dva měsíce po slavné revoluci, se sešel parlament a v únoru byla do Listiny práv začleněna Deklarace práv. Její součástí bylo opatření, že koruna nesmí bez souhlasu parlamentu ukládat daně ani zasahovat do voleb. Vilém je tedy znám nejen jako jeden z nejrevolučnějších anglických králů, ale také jako jeden z nejméně vzpomínaných.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)