Vikingské přátelství: Vikingové na Islandu a v Norsku v letech 900-1300.

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 6 hlasů.

Původní název:

Viking Friendship: The Social Bond in Iceland and Norway, C. 900-1300

Obsah knihy:

"Věrnému příteli jsou cesty rovné a krátké." - Odin, z Havamalu (asi 1000)Přátelství bylo na Islandu a v Norsku v době vikingů a v raném středověku nejdůležitějším společenským poutem. Mnohem významněji než příbuzenské svazky určovalo vztahy mezi náčelníky a mezi náčelníky a hospodáři.

Jon Vidar Sigurdsson v knize Vikingské přátelství zkoumá různé způsoby, jakými přátelství spojovalo islandskou a norskou společnost, jakou roli hrálo v mocenských bojích a ukončování konfliktů a jak formovalo náboženskou víru a praxi před zavedením křesťanství i po něm. Sigurdsson vychází z celé řady islandských ság a dalších pramenů a podrobně popisuje, jak se vytvářela a udržovala loajalita mezi přáteli. Ukazuje, že klíčovými prvky vikinského přátelství byly ochrana a štědrost, která se nejčastěji projevovala dáváním darů a hodováním.

Ve společnosti bez institucí, které by mohly zaručit podporu a bezpečí, to byly klíčové prostředky strukturování vzájemné pomoci. Jako politická síla mělo přátelství zásadní význam v období decentralizovaného svobodného státu v dějinách Islandu (od jeho osídlení kolem roku 800 až do přechodu pod norskou kontrolu v letech 1262-1264), kdy místní náčelníci soupeřili o moc a mír.

V Norsku, kde byla moc více centralizovaná, se králové snažili využívat přátelství, aby si zajistili loajalitu svých poddaných. Silné vzájemné požadavky vikinského přátelství se promítly i do vztahu, který měli jednotlivci ke staroseverským bohům a po roce 1000 i ke křesťanskému Bohu a svatým.

Sigurdsson se zabývá dalšími aspekty, jako je možnost přátelství mezi ženami a vztah mezi přátelstvím a příbuzenstvím, a v závěru sleduje úpadek přátelství jako základního společenského pouta na Islandu v důsledku norské nadvlády.