Vězeň nevěřících: Paměti osmanského muslima v Evropě sedmnáctého století.

Recenze čtenářů

Kniha je poutavou 400 let starou autobiografií osmanského muslima, který po zajetí křesťany přežil četná dobrodružství. Představuje směs historických poznatků, osobních zkušeností a postřehů o vzájemných vztazích mezi různými kulturami v té době a odhaluje vzájemný respekt navzdory válkám. Vyprávění zdůrazňuje témata odvahy, chytrosti a odolnosti tváří v tvář nepřízni osudu a představuje osvěžující pohled na lidskou slušnost v bouřlivém období.

- Skvělý dobrodružný příběh s poutavým a čtivým stylem psaní. - Nabízí překvapivé historické poznatky o vzájemném respektu mezi křesťany a muslimy. - Inspirativní téma odvahy a chytrosti. - Poučné a zábavné, se zaměřením na lidskou odolnost. - Poskytuje jedinečný pohled na historické souvislosti zahrnující osmanské Srby a Habsburky.

- Některým čtenářům může historický kontext připadat méně známý nebo méně relevantní ve srovnání s moderními problémy. - Líčení událostí nemusí pokrývat všechny perspektivy, což může vést k neúplnému pochopení dané doby.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Prisoner of the Infidels: The Memoir of an Ottoman Muslim in Seventeenth-Century Europe

Obsah knihy:

Victor Hugo se setkává s Papillonem v těchto svižných pamětech o válce, otroctví a sebepoznání, které jsou v prvním českém překladu vyprávěny s nadhledem a humorem.

Průkopnické dílo osmanské turecké literatury Vězeň nevěrců přináší poprvé v angličtině memoáry Osmana Agha z Temešváru - otroka, dobrodruha a diplomata - ze sedmnáctého století. Rozsáhlý příběh Osmanova života začíná jeho zajetím a následným zotročením během osmansko-habsburských válek. Osman, který se ocitl v krajině daleko od svého domova a který byl prodáván od jednoho pána k druhému, vypráví příběh plný rozhořčení a zrady, ale také údivu a houževnatosti, přerušovaný podivnými pokusy, zákulisními souboji na nože a důmyslnými úskoky, aby získal zpět svou svobodu.

Během svých dobrodružství je Osman nucen vyrovnat se se svou osobností a pocitem sounáležitosti: Co to znamená být sám v cizí říši a chovat se k němu jako k podlidské movité věci, ale zároveň být obklopen těmi, kteří v něm vidí objekt exotické touhy nebo dokonce skutečné náklonnosti? Jeho očima se nám naskýtá intimní pohled na Evropu sedmnáctého století ze svébytné perspektivy insidera/outsidera, který na konci svého vyprávění už nedokáže počítat hranici mezi islámem a křesťanstvím, mezi zemí, kde byl zajat, a zemí, kde se narodil, a dokonce ani mezi otroctvím a vykoupením.