Veřejná intimita: Architektura a výtvarné umění

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Public Intimacy: Architecture and the Visual Arts

Obsah knihy:

Zkoumání architektury a umění jako obrazovky vitální kulturní paměti, které se zabývá muzejní kulturou, vizuálními technologiemi a hranicí veřejného a soukromého prostoru.

V této promyšlené sbírce esejů o vztahu architektury a umění se Giuliana Bruno zabývá zásadní rolí, kterou architektura hraje při tvorbě umění a vytváření veřejné intimity. Jak se umění přetavuje v prostorovou konstrukci a architektura mobilizuje umělecké vize, tvrdí Bruno, začal naši vizuální kulturu utvářet nový pohyblivý prostor - obrazovka vitální kulturní paměti. Bruno se zabývá ústředním tématem muzejní kultury a provádí čtenáře řadou architektonických promenád od moderny až po naši dobu. Prostřednictvím těchto "muzejních procházek" ukazuje, jak se umělecké sbírky staly kulturou vzpomínání, a zkoumá veřejný prostor pavilonu, jak byl znovuobjeven v umělecké instalaci pohyblivých obrazů nominovaných na Turnerovu cenu Jane a Louise Wilsonových. Bruno zkoumá průsečík vědy a umění a zabývá se naší kulturní posedlostí zobrazovacími technikami a jejím vlivem na soukromí těl a prostoru. V díle umělkyně Rebeccy Hornové nachází pozoruhodné spojení uměleckého a vědeckého, které vytváří architekturu veřejné intimity.

S ohledem na roli architektury v současném umění, která přetváří náš "žitý prostor", a na díla současných umělců, jako jsou Rachel Whiteread, Mona Hatoum a Guillermo Kuitca, Bruno tvrdí, že architektura slouží k definování rámce paměti, hranice veřejného a soukromého prostoru a prostupnosti vnějšího a vnitřního prostoru. Architektura, tvrdí Bruno, není pouze záležitostí prostoru, ale uměním času.