Původní název:
The Great Redan at Sebastopol: The Most Victoria Crosses Awarded for a Single Action
Obsah knihy:
18. června 1855, v den 40. výročí bitvy u Waterloo, vyrazily britské útočné jednotky ze zákopů před Sevastopolem na Krymu a zaútočily na hrozivou ruskou baštu známou jako Velký Redan. Dostaly se pod takovou vražednou palbu ruských obránců, že útok ochabl a Britové byli nakonec nuceni ustoupit. Zanechali přitom více než 1 000 mrtvých a umírajících spolubojovníků pod širým nebem a vydaných na milost a nemilost nepřátelským odstřelovačům.
Při obléhání Sevastopolu se poprvé rozvinula zákopová válka. Na základě výpovědí očitých svědků a dosud nezveřejněných dopisů autor vypráví o tom, jak se muži vyrovnávali s hroznými podmínkami při přípravě na útok - a také o událostech během bojů a po nich. Mezi anekdotami je i příběh důstojníka, který přišel s geniálním nápadem ohřívat dělové koule v táborových ohništích a v noci je nosit do stanů, aby se zahřáli.
A dožil se více než sto let!
Autor, známý svým hlubokým výzkumem, zpochybňuje řadu bodů týkajících se Velkého Redanu, které jsou obecně považovány za historickou skutečnost. Cituje otce Alexandra Velikého a uvádí, že to byli Rusové, kdo krátce po útoku na Velký Redan poprvé označil Brity za "armádu lvů vedenou osly". Po více než 100 let se v mnoha publikacích uvádělo, že nejvíce Viktoriiných křížů udělených za jednu akci bylo jedenáct udělených za akce při obraně Rorke's Drift během války se Zuluy v roce 1879. Jak však autor odhaluje, dvacet lvů, kteří bojovali u Velkého Redanu, obdrželo nejvyšší britské vyznamenání za statečnost zcela nebo zčásti za své akce 18. června 1855.
Kniha obsahuje životopisné popisy mnoha mužů, kteří padli v boji, uvádí podrobnosti o místech, kde jsou připomínáni, a poskytuje životopisy se všemi aktuálními informacemi týkajícími se dvaceti nositelů Viktoriina kříže.
