Velkokněžna Jelena Pavlovna, kněžna Isabela a konec nevolnictví v Rusku a Brazílii

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Grand Duchess Elena Pavlovna, Princess Isabel and the Ending of Servile Labour in Russia and Brazil

Obsah knihy:

Velkokněžna Jelena Pavlovna a kněžna Isabela byly dvě nejpozoruhodnější ženy devatenáctého století; obě jsou v anglicky mluvícím světě téměř neznámé. Elena Pavlovna byla německá princezna z Wurttemberského království, která byla vybrána za manželku velkoknížete Michaila, bratra carů Alexandra I. a Mikuláše I. Princezna Isabela byla dcerou brazilského císaře Dom Pedra II. a následnicí trůnu. Obě ženy byly významnými aktérkami politiky emancipace v Rusku v roce 1861, respektive v Brazílii v roce 1888. Stejně jako mnoho jiných žen byly jejich politické aktivity marginalizovány nebo zcela vymazány z historických záznamů. Tato kniha je kronikou politického života těchto dvou žen, který vyvrcholil dvěma nejvýznamnějšími emancipačními událostmi devatenáctého století. Činí tak způsobem, který obě ženy zasazuje do kontextu jejich společnosti. Tyto společnosti byly v plném slova smyslu společnostmi otrokářskými. Rusko bylo v době emancipace největší nevolnickou společností na světě s více než 40 miliony nevolníků, zatímco Brazílie byla první otrokářskou společností v Americe a poslední, která své otroky osvobodila.

Kniha zdůrazňuje, že osvobození nevolníků v Rusku a otroků v Brazílii bylo součástí velké emancipační vlny, která začala Francouzskou revolucí. Když tato vlna konečně opadla, byla nevolnická práce odstraněna z většiny zemí světa, včetně Francie (1789), Haiti (1793), Pruska (1807), Britského impéria (1833), Rakouského císařství (1848), Ruského impéria (1861), Spojených států (1865) a skončila osvobozením otroků v Brazílii v roce 1888. Na emancipaci se příliš často nahlíží čistě z národního hlediska nebo z hlediska, které se omezuje na anglicky mluvící svět. I z tohoto zkráceného výčtu je však zřejmé, že emancipace byla skutečně nadnárodním fenoménem.

V knize je použit explicitně srovnávací přístup. Podrobně popisuje emancipaci v ruském a brazilském impériu, čímž umožňuje širší pochopení tohoto procesu a ukazuje, co mají společného a co je odlišuje. Obě říše byly monarchiemi, v nichž císaři vládli i panovali, obě vyloučily ženy z jakékoli politické role a obě byly poddanskými společnostmi. Aniž by tato kniha popírala význam samotného boje utlačovaných za svobodu nebo vliv ekonomických změn, upřednostňuje vysokou politiku jako podstatnou součást Monarchie, genderové role a emancipace se v osobách velkokněžny Jeleny Pavlovny a kněžny Isabely sblížily způsobem, který měl rozhodující vliv na průběh emancipace a její podobu.