Věk Konstantina Velikého (1949)

Recenze čtenářů

Kniha podrobně zkoumá Římskou říši v době Konstantinově, klade důraz na vzájemné ovlivňování pohanství a raného křesťanství a nabízí historickou perspektivu, která propojuje různé kulturní aspekty této doby. Ačkoli slouží jako užitečný úvodní text k tématu, její styl z 19. století a autorova zaujatost vedou ke smíšenému hodnocení.

Nabízí ucelené informace o historických souvislostech Konstantinovy vlády, cenné poznatky o pohanských praktikách té doby, přehledné a poutavé vyprávění a slouží jako dobrý úvod pro začátečníky. Kniha je rovněž oceňována pro svou strukturu a autorovo mistrovství v daném tématu.

Může se zdát, že je psána hutně a pomalu a trvá dlouho, než se dostane ke svému zaměření na Konstantina. Objevují se obavy z autorovy zaujatosti vůči Konstantinovi a nedostatku kritické hloubky ohledně některých událostí. Pohled z 19. století může vést k zastaralým interpretacím a odstranění odkazů v moderním vydání snížilo jeho ověřitelnost, což omezuje jeho vědeckou hodnotu.

(na základě 10 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Age of Constantine the Great (1949)

Obsah knihy:

V roce 1949 znovu vydaná brilantní studie Jacoba Burckhardta, která poprvé vyšla v Německu v roce 1852, přežila všechny své kritiky a dnes představuje možná srozumitelnější a platnější obraz událostí, jejich souvislostí a významu než kterákoli pozdější studie. Tato anglická verze je výstižná pro současnost. Žádná epocha vzdálených dějin nemůže být pro moderní zájmy tak relevantní jako období přechodu mezi antickým a středověkým světem, kdy známý řád věcí viditelně zanikl a byl nahrazen novým. Jiné přechody jsou zřejmé až zpětně.

Konstantinův věk, stejně jako ten náš, byl pro současníky patentní. Staré instituce v oblasti kultury i státní správy zestárly.

Ekonomická rovnováha se změnila.

Pozornosti se dožadovaly národy, které se dosud nacházely na periferii civilizace, a lidé s náboženským zápalem pro nový a autoritářský kosmopolitismus a s náboženskou jistotou, že jejich cíl ospravedlňuje prostředky, šířili v zahraničí novou a revoluční sociální doktrínu s obrovským emocionálním nábojem. Pro nás je díky současnému vývoji tato analogie nevyhnutelná, ale Jacob Burckhardt díky svému vhledu neobyčejně jasně pochopil smysl tohoto přechodu již téměř před sto lety a analogie, která se v jeho knize skrývá, je o to působivější, že byla nepromyšlená.