Vedle oceánu: Přímořské krajiny v zátoce Skaill, Marwick a zátoce Birsay na Orknejích: archeologický výzkum, 2003-18

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Beside the Ocean: Coastal Landscapes at the Bay of Skaill, Marwick, and Birsay Bay, Orkney: Archaeological Research, 2003-18

Obsah knihy:

Zátoky Skaill Bay, Marwick Bay a Birsay Bay tvoří průrvy ve vysokých pískovcových útesech atlantského pobřeží Orknejí. Tyto zátoky obrácené k západu byly dlouho oblíbenými místy pro osídlení, protože měly přístup k oceánu, sladké vodě, půdě a zdrojům pro pěstování.

Pobřeží severozápadní pevniny Orknejí je celosvětově uznáváno jako lokalita mimořádného archeologického významu, které dominuje neolitická památka světového dědictví Skara Brae a pozůstatky vikingsko-norských kmenů v přílivové oblasti Brough of Birsay. Mnoho archeologických nalezišť bylo obnaženo pobřežní erozí, což je závažný problém, který s každou oceánskou bouří pokračuje ve svém ničivém postupu. Záchranné vykopávky přispěly k získání zásadních údajů, ale jejich zdroje se soustředily na zónu bezprostředního ohrožení a donedávna se méně vědělo o archeologii krajiny, která leží za erodujícím pobřežím.

Od roku 2003 byl zahájen nový archeologický výzkum, jehož cílem je prozkoumat zázemí tří zálivů.

S využitím rychle se rozvíjejících aplikací archeologické geofyziky ve spojení s topografickým průzkumem se snažil vytvořit širší a lépe informovaný krajinný kontext. Zejména v zátoce Skaill a v zátoce Birsay převládá na velké části území navátý písek, který odráží staleté změny životního prostředí a vyžaduje adaptivní metodiky a přístupy.

Bylo identifikováno několik nových oblastí archeologického zájmu a mnoho dříve známých lokalit je nyní lépe pochopeno. K ověření výsledků průzkumu byly selektivně použity výkopy. Zejména v jedné oblasti, ve shluku velkých sídlištních mohyl na severní straně Skaillského zálivu, byly identifikovány a prozkoumány dva hlavní vikingsko-norské sídelní shluky.

V nich se nacházely výjimečně dobře zachovalé usazeniny, které si vyžádaly podrobné datování a analýzu. Soubory artefaktů zahrnují doklady zpracování železných kovů spolu s předměty ze slitin železa a mědi, hřebeny, skleněnými a jantarovými korálky, opracovaným kamenem, keramikou a řadou archeobotanických a archeozoologických pozůstatků. Znovu se připomíná vikinský stříbrný poklad objevený v roce 1858 a vikinský hrob odkrytý v roce 1888.

Tato monografie shrnuje výsledky průzkumu a vykopávek a vypráví nový příběh dávné krajiny.