Vědecký iracionalismus: Původ postmoderního kultu

Recenze čtenářů

V recenzích se mísí obdiv a kritika knihy Davida Stoveho, která kritizuje vlivné filozofy z oblasti filozofie vědy. Mnozí čtenáři oceňují Stoveův vtipný a břitký styl, který považují za osvěžující a zábavný ve srovnání s jinými filozofickými texty. Někteří recenzenti však kritizují jeho argumenty jako příliš neuctivé, nedostatečně hluboké, a dokonce jako nepochopení filosofů, které hodlá kritizovat.

⬤ Vtipný a břitký styl psaní, který čtenáře zaujme.
⬤ Jedinečný pohled na známé filozofy, který čtenáře podněcuje k přehodnocení zavedených myšlenek.
⬤ Intelektuální poctivost je chválena; Stove je vnímán jako hledač pravdy.
⬤ Podává kritickou analýzu filozofií Poppera, Kuhna, Lakatose a Feyerabenda.

⬤ Některé recenze naznačují, že Stoveův neuctivý přístup nemusí vést ke skutečnému pochopení filozofických argumentů.
⬤ Kritici tvrdí, že špatně chápe filozofii Poppera a dalších, což podkopává jeho kritiku.
⬤ Neshoda panuje v názoru, zda literární styl knihy zastírá seriózní intelektuální diskurs.
⬤ Vysoká cena omezuje přístupnost širšímu publiku a někteří čtenáři se domnívají, že není opodstatněná.

(na základě 10 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Scientific Irrationalism: Origins of a Postmodern Cult

Obsah knihy:

David Stove, který je mimo rodnou Austrálii málo známý, byl jedním z nejvzdělanějších a nejbrilantnějších filozofických esejistů své doby. Jako neohrožený útočník na intelektuální a kulturní ortodoxie zanechal Stove po sobě silnou kritiku vědeckého iracionalismu, darwinistických teorií lidského chování a filozofického idealismu.

Od svého vzniku ve 40. letech 20. století je obor science studies, který měl původně překlenout propast mezi vědou a humanitními vědami, středem kontroverzí a diskusí. Nejvýznamnějšími osobnostmi této debaty jsou Thomas Kuhn a Karl Popper. V knize Vědecký iracionalismus, která nyní vychází v knižní podobě, David Stove ukazuje, jak extravagantními slovy se na toto téma plýtvalo a jak iracionální byli bojující. Ukazuje, že Kuhn a Popper mají mnoho společného. Stove tvrdí, že všechny problémy spočívají v argumentaci kritiků. Identifikuje logické chyby a pojmové narážky, jichž se Kuhn a Popper a jejich příznivci dopouštějí, stejně jako jejich kolektivní závislost na jediném argumentu, který vyslovil filozof skotského osvícenství David Hume. Poté ukazuje, jak malou sílu má tento argument pro tvrzení vědy.

V předmluvě Keith Windschuttle vysvětluje debatu o vědeckých studiích a zkoumá přínos Davida Stovea i jeho nedostatečné uznání. V doslovu se James Franklin zabývá reakcemi na Stoveovo dílo.