Hodnocení:
V knize „Ve svatyni vyděděnců“ Neil White líčí svůj rok strávený ve federální věznici, která byla zároveň leprosáriem, kde získal cenné životní lekce od vězňů i pacientů. Kniha se zabývá tématy soucitu, hodnoty jednotlivce přesahující jeho fyzický vzhled a komunity a zároveň osvětluje zkušenosti lidí žijících s leprou. Čtenáře dojímají navázané vztahy a citové cesty Whitea i malomocných.
Klady:Kniha je oceňována pro procítěné a obohacující vyprávění, dobře propracované postavy a jedinečný pohled na vyděděnce společnosti. Mnoho čtenářů ji považovalo za poutavou a těžko ji odkládalo, oceňovali humor a soucit vetknutý do celého příběhu. Kniha podněcuje zájem čtenářů o malomocenství a podporuje empatii a porozumění.
Zápory:Někteří čtenáři považovali začátek za pomalý a nudný, kritizovali autorovu sebestřednost a privilegovaný původ. Kromě toho některé aspekty vyprávění zanechávaly v některých čtenářích touhu po větších detailech nebo jasnosti, což vedlo k občasnému zklamání.
(na základě 745 hodnocení čtenářů)
In the Sanctuary of Outcasts
"Pozoruhodný příběh mladého muže, který ztratil vše, co považoval za důležité, a nakonec zjistil, že vykoupení se mohou naučit i ti nejobávanější vyděděnci společnosti." --John Grisham.
"Zábavné, ohromující a hluboce dojemné." --John Berendt, autor knihy Půlnoc v zahradě dobra a zla.
Emotivní, neuvěřitelný skutečný příběh Neila Whitea, muže, který objeví tajemství štěstí, vedení naplněného života a význam otcovství na tom nejnepravděpodobnějším místě - v poslední kolonii malomocných v kontinentálních Spojených státech. Podle slov držitele Pulitzerovy ceny Roberta Olena Butlera (Dobrá vůně z cizí hory) je White "skvělý spisovatel" a Ve svatyni vyděděnců "kniha, která přetrvá".
