Válka na Východě: Vojenské dějiny rusko-turecké války 1877-78

Recenze čtenářů

Kniha přináší podrobný a přehledný popis rusko-turecké války v letech 1877-78, obohacený o bohaté ilustrace, mapy a důkladné vyprávění. Poslouží jak historikům, tak i běžným čtenářům, kteří se zajímají o tento významný, avšak často přehlížený konflikt. Někteří čtenáři však vyjadřují zklamání nad nedostatkem rozmanitých pramenů, zejména v ruštině, a opakující se strukturu kapitol považují za méně poutavou.

⬤ Dobře napsaný a poutavý historický popis
⬤ bohaté ilustrace a mapy
⬤ podrobná analýza válečných tažení
⬤ zasvěcené pojednání o balkánském tažení
⬤ přístupné širokému publiku
⬤ jedinečný pohled na opomíjené období.

⬤ Pro běžného čtenáře drahé
⬤ nedostatečně poutavé kvůli opakování
⬤ omezené využití neanglických zdrojů, zejména ruských
⬤ některé kapitoly považovány za suché
⬤ zaznamenáno několik historických nepřesností.

(na základě 24 hodnocení čtenářů)

Původní název:

War in the East: A Military History of the Russo-Turkish War 1877-78

Obsah knihy:

Když Rusko v dubnu 1877 vyhlásilo válku Osmanské říši, bylo to již popáté v 19. století, kdy mezi oběma říšemi vypuklo nepřátelství. Při této příležitosti udělaly ostatní velmoci vše, co mohly, aby tomu zabránily, ačkoli veřejné mínění na Západě bylo šokováno brutálním potlačením bulharského povstání ze strany Turecka. Válka se měla odehrávat na dvou různých bojištích. V Evropě bylo stejně jako v předchozích případech ruským cílem překročit nejprve Dunaj a poté hrozivé balkánské pohoří a poté zaútočit na Konstantinopol. V Asii, na území, o které se předtím také mnohokrát bojovalo, se Rusové snažili zmocnit Karsu a poté Erzerumu. Zpočátku se útočníkům vše dařilo, Turci se ani vážněji nepokusili udržet linii Dunaje, zatímco úder generála Gourka na jih vedl přes Balkán průsmykem, který se dříve nepovažoval za schůdný. U Plevna se však ruský postup zastavil tváří v tvář odhodlané obraně tohoto místa ze strany odolného Osmana paši. V Asii byl mezitím ruský postup po počátečním úspěchu zastaven porážkou u Zevina. Špatný strategický úsudek Turků vedl k tomu, že nevyužili příležitosti, kterou jim poskytl Osman, a to ani poté, co Rusové utrpěli tři krvavé porážky u Plevna. Nakonec po těsném obsazení města padlo do rukou obléhatelů.

V Asii utrpěli Turci velkou porážku v bitvě na Boží hoře a byli zahnáni zpět do Erzerumu, zatímco Kars padl při skvělém útoku ruských vojsk. Tyto porážky znamenaly pro Turky začátek konce. V lednu 1878 se Rusové přehnali přes Balkán v plné síle a poslední životaschopná turecká armáda byla obklíčena a zajata u Šenova. Jednání o příměří vedla k přerušení bojů a k uzavření sanstefanské smlouvy. Ostatní velmoci sledovaly konflikt s rostoucím znepokojením a byly odhodlány zmírnit podmínky San Stefana, které Osmanské říši ukládaly tvrdé podmínky. To se jim po složitých diplomatických jednáních podařilo na Berlínském kongresu v červenci 1878. Tato kniha, první vojenská historie války v angličtině po více než sto letech, sleduje průběh tažení, zkoumá mnoho příležitostí, kdy se výsledek bitvy mohl vyvíjet opačně, a výkony bojujících stran, jak vůdců, tak vedených. Kniha se zabývá tím, do jaké míry strany uplatňovaly poučení z nedávných válek, a také závěry, které bylo možné vyvodit ze zkušeností z bojů s nejnovějšími zbraněmi. Zkoumá také komplikované motivy velmocí obecně, a zejména Velké Británie, k dosažení konečného řešení, které oddálilo rozpad Osmanské říše.

Autorův podrobný text je doplněn rozsáhlým množstvím černobílých ilustrací, působivou částí barevných desek s reprodukcemi obrazů umělců, jako byl Vereščagin, a černobílými a barevnými mapami bitev. Nechybí ani rozsáhlé bitevní řády.