Válka a oblouk lidské zkušenosti

Recenze čtenářů

Memoáry Glenna Petersena jsou poutavým vyprávěním o jeho životních zkušenostech, od dospívání v Kalifornii přes službu ve vietnamské válce až po akademické snažení a osobní boje. Vyprávění poukazuje na trvalé následky války, traumatu a osobního růstu.

Memoáry jsou považovány za poutavé a poutavé, s relativními tématy traumatu a osobních zkušeností. Nabízí hluboký vhled do následků války, složitosti života a dopadů každodenního nebezpečí. Petersenovo psaní je oceňováno pro svou odvahu a jemnost.

Pro některé čtenáře může být těžké se do knihy hlouběji vžít, protože silné zaměření na trauma a osobní boje může být intenzivní a složité. Vyprávění nemusí rezonovat s každým, zejména s těmi, kteří jsou méně obeznámeni s kontextem Vietnamu a jeho dopady.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

War and the Arc of Human Experience

Obsah knihy:

Glenn Petersen ve svých devatenácti letech absolvoval sedmdesát bojových misí ve Vietnamu a startoval z letadlové lodi v Tonkinském zálivu. Vyhledával těžkou zodpovědnost a nebezpečnou práci.

Ale proč? Co měla kulturní architektura společnosti, v níž vyrůstal, společného s tím, jak šel do války? V této knize se na válku dívá z antropologické perspektivy, protože tak se živil i ve všech následujících letech: tak vidí svět. Antropologové sice v dnešní době píší o armádě a válce, ale dělají to z pohledu výzkumníků. Zcela originálním příspěvkem je to, že Petersen přináší na stránky klasickou metodologii etnografů, zúčastněné pozorování - jakési totální ponoření.

Píše z dvojí perspektivy zasvěcence a výzkumníka a hledá ve specifikách žité zkušenosti některé širší závěry o sociálním životě lidí obecně. Petersen si dlouho neuvědomoval, co se mu stalo ve Vietnamu, a obává se, že mladí muži a ženy, kteří bojují ve válkách americké armády v Afghánistánu a Iráku, si možná podobně neuvědomují, co se stalo jim.

Zdá se, že schopnosti, které mu umožnily přežít v boji, zejména schopnost pevně se soustředit na úkoly, které měl přímo před sebou, se dobře přenesly i do života po válce. Stejná intenzita ho přivedla k úspěšné akademické kariéře, včetně doby, kdy zastupoval Mikronéské ostrovy v OSN; jak by mohlo být něco špatně? Pak ale nebezpečí, stres a trauma, které skrýval, nenápadně prorazily křehkou skořápku a válka se vyvalila ven.

Jako antropolog v tom vidí klasický vzorec: adaptace na jedny podmínky se při změně podmínek uplatní nově a prakticky, ale časem se to, co bylo kdysi prospěšné, změní v maladaptivní chování. Když psal o tom, proč bojujeme, osvětlil, co s námi boj dělá.