V Maroku

Recenze čtenářů

Edith Whartonová ve svém cestopisu barvitě a bohatě popisuje Maroko na počátku 20. století a ukazuje své pozorovací schopnosti a literární mistrovství. Kniha se dočkala chvály pro své pronikavé kulturní postřehy a historické souvislosti, ačkoli čelila kritice za své koloniální postoje a kvalitu některých vydání.

⬤ Krásně napsaná kniha s živými popisy a bohatým jazykem, který účinně zprostředkovává památky, zvuky a kulturu Maroka.
⬤ Poskytuje historické souvislosti a postřehy, které jsou cenné pro cestovatele.
⬤ Nabízí jedinečný pohled na Maroko v období transformace.
⬤ Doporučujeme budoucím cestovatelům i milovníkům literatury.
⬤ Zachycuje složitost a kouzlo marocké krajiny a měst.

⬤ Obsahuje koloniální předsudky a postoje, které mohou být pro moderní čtenáře nepříjemné.
⬤ Některá vydání trpí špatným formátováním a chybějícími ilustracemi, zejména v digitálních formátech.
⬤ Některá nakladatelství vydávají výrazně zkrácené verze, které mohou snižovat zážitek ze čtení.
⬤ V některých kulturních kontextech mohou působit zastarale a postrádat moderní citlivost.

(na základě 64 hodnocení čtenářů)

Původní název:

In Morocco

Obsah knihy:

Edith Whartonová (narozená jako Edith Newbold Jonesová; 24. ledna 1862 - 11. srpna 1937) byla americká spisovatelka, povídkářka a návrhářka. Whartonová čerpala ze své zasvěcené znalosti vyšší newyorské "aristokracie", aby realisticky vylíčila život a morálku zlatého věku. V roce 1921 se stala první ženou, která získala Pulitzerovu cenu za literaturu. V roce 1996 byla uvedena do Národní ženské síně slávy.

Přestože Whartonová vydala svůj první román až ve čtyřiceti letech, stala se mimořádně produktivní spisovatelkou. Kromě patnácti románů, sedmi novel a pětaosmdesáti povídek vydala také poezii, knihy o designu, cestování, literární a kulturní kritiky a memoáry.

V roce 1873 napsala Whartonová povídku a dala ji přečíst své matce. Matka povídku zkritizovala, a tak se Whartonová rozhodla psát jen poezii. Přestože neustále usilovala o matčin souhlas a lásku, jen zřídka se jí obojího dostalo. Vztah s matkou byl od počátku problematický. Než jí bylo patnáct let, napsala román Rychle a zběsile (1877). V mládí psala o společnosti. Její ústřední témata vycházela ze zkušeností s rodiči. Ke svému dílu byla velmi kritická a psala veřejné kritické recenze. Psala také o svých vlastních životních zkušenostech. "Intenzivní výrok lásky" je báseň napsaná o Henrym Stevensovi.

V roce 1901 napsal Wharton hru o dvou dějstvích s názvem Man of Genius. Tato hra pojednávala o Angličanovi, který měl poměr se svou sekretářkou. Hra byla nazkoušena, ale nikdy nebyla uvedena. Další hra z roku 1901, The Shadow of a Doubt (Stín pochybnosti), která měla také blízko k inscenaci, ale z níž sešlo, byla považována za ztracenou, dokud nebyla v roce 2017 objevena. Její světovou premiérou byla rozhlasová adaptace vysílaná na BBC Radio 3 v roce 2018. Na napsání další hry spolupracovala s Marií Tempestovou, obě však dokončily pouze čtyři dějství, než se Marie rozhodla, že ji kostýmní hry již nezajímají. Jedním z jejích prvních literárních počinů (1902) byl překlad hry Es Lebe das Leben (Radost ze života) od Hermanna Sudermanna. Hra Radost ze života byla kritizována za svůj název, protože hrdinka na konci spolkne jed, a měla krátkou životnost na Broadwayi. Byla to však úspěšná kniha.

Mnoho Whartonové románů se vyznačuje jemným využitím dramatické ironie. Whartonová vyrostla ve společnosti vyšších vrstev na konci 19. století a stala se jednou z jejích nejbystřejších kritiček v dílech jako Dům smíchu a Věk nevinnosti. (wikipedia.org)