Uvězněna ve sportovní podprsence a jiné otřesné příběhy

Recenze čtenářů

Kniha je sbírkou vtipných esejů, které mají ohlas u čtenářů, zejména u žen, a přinášejí úsměvné i srdečné momenty. Mnozí recenzenti oceňují autorčinu upřímnost a poutavý styl psaní, který připomíná rozhovor s blízkým přítelem. Eseje se týkají různých aspektů života, rodiny a osobních zkušeností.

Čtenáři považují knihu za vtipnou, dojemnou a vztahovou, často vyvolávající smích i slzy. Autorčin styl je popisován jako osobitý, vtipný a poutavý, což z ní činí příjemné čtení. Mnozí oceňují její autenticitu a způsob, jakým se s houževnatostí vypořádává s emotivními tématy. Rovněž se uvádí, že kniha je skvělá na odreagování a nabízí osvěžující pohled na každodenní život.

Některé recenze narážejí na emocionální tíhu některých příběhů a naznačují, že kniha je sice zábavná, ale zabývá se i těžkými tématy. To je však většinou vyváženo humorem a přímé kritiky je zaznamenáno jen málo.

(na základě 69 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Trapped In My Sports Bra and Other Harrowing Tales

Obsah knihy:

Uvězněna ve sportovní podprsence a jiné strastiplné příběhy je povznášející, zábavná a hřejivá sbírka skutečných příběhů. Marlene v nich vypráví o výchově svých tří rozjívených synů, o bolestech a výzvách středního věku i o tom, jak se vyrovnat se smrtí. Píše o svém boji vůle s neposlušným nejstarším synem, o tom, jak její prostřední syn zavolal 911, protože mu nebylo dovoleno jít na přespání, a o dalších příbězích, s nimiž se ztotožní každý rodič (snad kromě těch, kteří mají výjimečně dobře vychované děti).

Marlene popisuje, jak se setkává s významnými partnery svých chlapců a jak se s manželem snaží udržet jiskru ve svém 35letém manželství. Její rady jsou tak dobré, že se dokonce objevily v rubrice Moderní láska deníku TheNew York Times.

Jako matka tří synů je Marlene neustále zmatená jejich nedostatečnými komunikačními schopnostmi, což je v knize opakující se téma. Přijít na to, jak funguje mysl jejích chlapců, není snadný úkol, přesto se Marlene nikdy nevzdává své snahy o jejich lepší pochopení.

V kapitole "Odešli, ale nikdy nezapomněli" se autorka věnuje smrti svého malého syna, bratra a otce a tomu, jak se jí podařilo znovu najít štěstí. Hovoří také o tom, proč se s nimi nebude pokoušet navázat kontakt v posmrtném životě prostřednictvím média.

Marlene využívá své satirické schopnosti a suchý vtip, aby vyprávěla o tom, jak se maminka snaží naučit pravidlo o ofsajdu ve fotbale, o naší posedlosti zjistit své dědictví pomocí testů DNA, o odvěké snaze vypadat reprezentativně na Večeru návratu do školy a o brutálním zasvěcení do bratrstva, které nutí nováčky číst maminkovský blog.

Pro všechny, kdo mají rádi Phish, je tu několik příběhů o nich, včetně toho, jak Marlene potkala členy kapely na pláži a vůbec netušila, kdo jsou, přestože její nejstarší syn je zarytý fanoušek Phish. Ve chvíli, kdy je to nejlepší máma v životě, přiměje Treye Anastasia, zpěváka kapely, aby zavolal jejímu synovi do práce. Ve druhém příběhu o Phish Marlene píše o tom, jak šla na jeden z jejich koncertů - a jak si ho užila, přestože jí poprvé nabídli kyselinu. (Pozor, spoiler: řekla "ne".) Další kapitola v knize Děkuji za hudbu je o Davidu Cassidym, Marlenině první hudební lásce.

Marleniny příběhy jsou vyprávěny konverzačním hlasem a budete mít pocit, že máte novou nejlepší kamarádku. Takovou, se kterou se budete chtít setkávat znovu a znovu.

Kniha Uvězněna v mé sportovní podprsence a jiné otřesné příběhy je zárukou, že se u ní budete bavit jako už dlouho ne.