Univerzita bez naděje: Intelektuální práce na konci dějin

Původní název:

The Hopeless University: Intellectual Work at the end of The End of History

Obsah knihy:

Hegemonická univerzita reprezentovaná institucemi globálního Severu je stále beznadějnějším místem. Univerzita, vymezená vůči hodnotě a generování přebytků, je kritickým uzlem sociální metabolické kontroly kapitálu. Jako taková působí tak, že popírá lidské jednání a autonomii, formy vzájemnosti a alternativní životní světy, a to právě proto, že slouží k reprodukci kapitalistických společenských vztahů. Tyto vztahy vylučují myšlenku, že by lidé mohli tvořit své vlastní dějiny, a ve skutečnosti nám bylo řečeno, že jsme na konci dějin. Představa, že univerzita existuje v uzavřeném systému, jehož cílem je zmírnit ekonomická rizika, zde vytváří struktury, které neustále restrukturalizují intelektuální práci prostřednictvím společných podniků; kultury, které působí patologicky, aby odlidštily ty, kdo v instituci pracují; a postupy, které jsou metodologicky vnucovány, aby omezily horizont intelektuálních možností.

Nicméně průsečík krizí politické ekonomie, života černochů a domorodců, klimatu a životního prostředí a epidemiologie odhalil podvod v jádru vyprávění o konci dějin. Řada vzájemně se protínajících bojů odhalila podvod transhistorické nevyhnutelnosti, že kapitalismus bude naším operačním systémem. Navzdory křehkosti sociální metabolické kontroly kapitálu je univerzita i nadále odhodlána přetvářet veškerý společenský život ve jménu hodnoty, a to prostřednictvím práce na zaměstnatelnosti, podnikavosti, excelenci, dopadu a spokojenosti. Univerzita je kritickým uzlem v popírání dějin právě proto, že zajišťuje neustálé přelévání jednotlivců do normalizované existence rámované dluhem a prací.

Tváří v tvář realitě a zkušenostem vzájemně se prolínajících krizí se univerzita ukazuje jako beznadějná, protože: zaprvé se stala místem, které nemá žádnou společensky užitečnou roli nad rámec reprodukce kapitálu a stalo se antihumánním projektem zbaveným naděje; a zadruhé není schopna smysluplně reagovat na krize, které vyvěrají z rozporů kapitálu. Univerzita tak zůstává při zachování běžného chodu utvářena jako taktická reakce na tyto rozpory.