Umělecká studie MASTER SELF-PORTRAITS (Mistrovské autoportréty)

Původní název:

An artist's study of MASTER SELF-PORTRAITS

Obsah knihy:

Tato malá kniha je výsledkem pokusu malíře skromného talentu studovat mistry umění kopírováním jejich autoportrétů. Malování portrétů a tvorba knihy byla příjemná a věřím, že i poučná. Doporučil bych toto cvičení dalším malířům, zejména mladým, jako způsob, jak se seznámit s velkými umělci, jejich stylem a technikou malby a s jejich díly obecněji. Cvičení může být pokořující a cenné v tom, že odhalí rozdíly mezi případnou povrchní podobou kopie a hloubkou a dovedností originálu.

Tři největší malíři, podle mého názoru Giotto, Leonardo da Vinci a Michelangelo, nemalovali autoportréty. Leonardo vytvořil známou a dobře zachovanou kresbu perem a tuší a Michelangelo namaloval svou podobu v distingovaných rysech svatého Bartoloměje Mučedníka, staženého zaživa z kůže a nesoucího vlastní kůži, v Sixtinské kapli Poslední soud. Caravaggio, mistrný umělec s pověstí násilníka, namaloval svou tvář useknuté hlavy Goliáše na jistě nejgrotesknějším autoportrétu. Rembrandt namaloval více než sedmdesát autoportrétů, Frida Kahlo více než padesát. Durer, snad největší ze všech autoportrétistů, jich namaloval několik a ve třinácti letech vytvořil nádhernou kresbu stříbrným hrotem.

Stejně jako je autoportrét pravděpodobně nejsubjektivnější ze všech uměleckých forem, je i prohlížení autoportrétů a přitažlivost jednotlivých děl velmi subjektivní. Moji vlastní favorité, Masaccio, Tizian, Mantegna, Tiepolo, Matisse a Beckmann, pravděpodobně odrážejí mé osobní preference k jejich dílům. Rád bych viděl a okopíroval autoportréty Piera Della Francesca, Ghirlandaia a Signorelliho, pokud nějaké existují. A pokud budu v tomto příjemném cvičení pokračovat. Rád bych vypátral a okopíroval další své oblíbence, Courbeta, Vermeera, Otto Dixe a Edwarda Hoppera.

Thomas Crawford.

Září 2016.