Umělec jako originální génius: Shakespearovo „jemné šílenství“ v britském umění konce 18. století

Původní název:

The Artist as Original Genius: Shakespeare's 'Fine Frenzy' in Late Eighteenth-Century British Art

Obsah knihy:

Tato kniha se zabývá první generací britských umělců, kteří se označili za malíře historie a pokusili se o to, co bylo tehdy považováno za nejvznešenější kategorii umění. Tito ambiciózní umělci, mezi něž patřili John Hamilton Mortimer, Henry Fuseli, Alexander a John Runcimanovi, James Barry, James Jefferys, George Romney, John Flaxman a William Blake, z nichž většina se narodila ve 40.

a 60. letech 17. století, stáli před výzvou, jak nejlépe konkurovat starým kontinentálním mistrům, když měli k dispozici pouze ochuzenou domácí tradici, na níž mohli stavět.

Pěstovali koncept umělce jako originálního génia, psychologickou strategii zrozenou z hluboce zakořeněné úzkosti. Jádrem tohoto utváření identity bylo vnímání Williama Shakespeara, kterého umělci přetvořili ve ztělesněného původního génia.

Snažili se v umění dosáhnout toho, co podle jejich názoru dokázal v literatuře. Theseovy verše ze Snu noci svatojánské: "Oko básníkovo v jemném šílenství" (V.

i. 12) pro ně zosobňovaly Shakespeara v jejich představách a toto pojetí jemného šílenství se stalo prubířským kamenem jejich umělecké identity a zásadně ovlivnilo jejich životy i umění.