Učení o říši: Vzdělání a státní loajalita v pozdně habsburském Rakousku

Recenze čtenářů

Kniha zkoumá dějiny vzdělávání v Rakousku-Uhersku optikou „národní lhostejnosti“ a polemizuje s názorem, že nacionalismus byl v mnohonárodnostní říši potlačován. Místo toho tvrdí, že vzdělání kultivovalo vrstevnatou říšskou identitu. Analýza zahrnuje kritiku učebnic dějepisu a zdůrazňuje morální rozměr vzdělávání. Kniha je však kritizována za omezené zaměření na předmětné občanské vzdělávání a postrádá srovnávací analýzu s jinými multietnickými vzdělávacími praktikami.

Kniha poskytuje zajímavý pohled na roli vzdělávání při utváření vrstevnatého imperiálního vědomí v Rakousku-Uhersku, podložený dobře provedenými analýzami historických textů a vzdělávacích programů. Zdůrazňuje morální a občanský rozměr vzdělávání v této době.

Nedostatkem je, že se nezabývá širším pojetím občanské výchovy a zaměřuje se pouze na předmětnou občanskou výchovu. Zjištění jsou vnímána jako poněkud předvídatelná, postrádající originalitu a autor nevyužil možnosti srovnávací analýzy s podobnými vzdělávacími trendy v jiných regionech.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Teaching the Empire: Education and State Loyalty in Late Habsburg Austria

Obsah knihy:

Výuka říše zkoumá, jak habsburské Rakousko využívalo vzdělávání k pěstování vlastenectví svých obyvatel. Veřejné školy byly nástrojem rozvoje vlastenectví v Evropě i ve Spojených státech od jejich vzniku v 19. století. Na základní úrovni tato občanská výchova učila děti o jejich státě a zároveň formulovala společné mýty, hrdiny a ideje, které mohly společnost spojovat. Historici se většinou zaměřují na vývoj občanské výchovy v národních státech, jako je Německo, Francie a Spojené království. Existoval předpoklad, že mnohonárodnostní habsburská monarchie k tomuto účelu nevyužívala nebo nemohla využívat své veřejné školy. Výuka v říši dokazuje, že tomu tak nebylo.

Na základě důkladného zkoumání osnov občanské výchovy používaných v habsburských školách v letech 1867-1914 Moore ukazuje, že rakouské úřady se snažily vytvořit mnohovrstevnatou identitu zakořeněnou v loajalitě k domovské provincii, národní skupině a samotnému císařství. Úředníci se zdaleka nedívali na nacionalismus jako na hru s nulovým součtem, kde rostoucí nacionalismus snižuje loajalitu ke státu, ale domnívali se, že vlastenectví může být silné pouze tehdy, pokud jsou regionální a národní identity stejně silné. Doufali, že tato vrstevnatá identita vytvoří společný pocit sounáležitosti mezi obyvatelstvem, které nemusí mít stejné kulturní nebo jazykové zázemí.

Rakouská občanská výchova byla součástí všech aspektů školního života - od třídnických hodin až po školní akce. Tento výzkum reviduje dlouholeté historické představy o občanském vzdělávání v rámci habsburské monarchie a odhaluje složitost rakouské identity a občanské společnosti, čímž se zasloužil o začlenění habsburské monarchie do širší diskuse o roli vzdělávání v moderní společnosti.