Účastníci: Muži z konference ve Wannsee

Recenze čtenářů

Kniha podrobně zkoumá účastníky konference ve Wannsee a jejich roli v holocaustu a zdůrazňuje základní antisemitismus, který ovlivňoval jejich jednání. Slouží jako historický popis i psychologické zkoumání byrokratů, kteří se podíleli na organizaci genocidy, a nabízí cenné životopisy klíčových postav.

Kniha je neuvěřitelně poučná, nabízí jedinečné poznatky z autobiografických shrnutí účastníků a životopisné detaily, které lze jinde jen těžko najít. Lze ji vřele doporučit zájemcům o studium holocaustu a dějin nacistického režimu a poslouží jako cenná příručka. Čtenáři ocení její hloubku a vědecké úsilí, které do ní bylo vloženo.

Někteří čtenáři poznamenali, že životopisy by mohly být delší vzhledem k nedostatku pramenného materiálu. Objevily se také kritické připomínky týkající se fyzické kvality knihy, včetně tisku a grafické úpravy. Navíc, ačkoli kniha pokrývá důležitá témata, její znepokojivý obsah nemusí být vhodný pro všechny čtenáře.

(na základě 10 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Participants: The Men of the Wannsee Conference

Obsah knihy:

Kniha Účastníci kombinuje přístupnou prózu s vědeckou přesností a představuje fascinující profily až příliš lidských mužů, kteří provedli některé z nejhumánnějších činů v dějinách.

Dne 20. ledna 1942 se patnáct vysokých německých vládních úředníků zúčastnilo krátké schůzky v Berlíně, aby projednali deportace a vyvražďování Židů v nacisty okupované Evropě. Přestože konference ve Wannsee trvala necelé dvě hodiny, je dnes chápána jako signální epizoda v dějinách holocaustu, která je příkladem dělby práce a byrokratizace, jež umožnily "konečné řešení". Zatímco samotná konference byla vyčerpávajícím způsobem prozkoumána, mnozí její účastníci zůstávají poměrně neznámí.

Z úvodu:

Deset z patnácti účastníků studovalo na univerzitě. Osm z nich dokonce získalo doktorát, i když je třeba zdůraznit, že získat doktorát z práv nebo filozofie bylo ve 20. letech 20. století podstatně snazší než dnes. Osm z nich vystudovalo práva, což tehdy stejně jako dnes nebylo na nejvyšších postech státní správy nic neobvyklého. Mnozí z nich se k radikální politice dostali nejprve jako členové Freikorpsu nebo studentských bratrstev. Tři z nich (Freisler, Klopfer a Lange) studovali v Jeně. Ve dvacátých letech byla jenská univerzita živnou půdou pro nacionalistické myšlení. Pod vedením oddaného nacisty, rasového badatele a později SS-Hauptsturmbannfhrera Karla Astela jako rektora se vyvinula ve vzorovou nacistickou univerzitu. Vyučoval zde také rasový badatel Hans Gnther. Jiní, jako například Reinhard Heydrich, vstoupili do SS, protože se jim jinde nepodařilo nastartovat kariéru, a radikálními se stali až poté, co se stali členy samozvaného nacistického elitního řádu.