Permanent States of Emergency and the Rule of Law: Constitutions in an Age of Crisis
Kniha Permanentní výjimečný stav a právní stát se zabývá dopadem oxymóronních „permanentních“ výjimečných stavů na platnost a účinnost ústavních norem a v konečném důsledku i na ústavodárnou moc.
Zpochybňuje myšlenku, že mnoho ústavních pořádků čelí trvalým výjimečným stavům kvůli „objektivní povaze“ hrozeb, kterým dnes moderní státy čelí, a namísto toho tvrdí, že povaha hrozby závisí na subjektivním hodnocení rozhodujícího činitele. S ohledem na to dále tvrdí, že je nutná důkladná soudní kontrola a přezkum těchto rozhodnutí, aby bylo zajištěno, že dočasnost výjimečného stavu je právní otázkou a že platnost ústavních norem není narušena jejich trvalým pozastavením.
Činí tak prostřednictvím užšího pojetí právního státu, než je standardní výklad ve prospěch soudního přezkumu mimořádných pravomocí v literatuře, který bývá založen na normativní hodnotě lidských práv. Tím se snaží vyvrátit základní ústavní výzvu, kterou položil Carl Schmitt: že veškerou státní moc nelze omezit zákonem.
