Třídní historie a třídní praxe na periferii kapitalismu

Původní název:

Class History and Class Practices in the Periphery of Capitalism

Obsah knihy:

Teprve po druhé světové válce vědci přešli k teoretickému rozlišování mezi zeměmi jádra kapitalismu a zeměmi periferie, často s přidaným rozlišením na země semiperiferní. Zvláště důležitý byl přístup Immanuela Wallersteina Světové systémy, díky němuž se termín periferie dostal do běžné vědecké řeči. Není divu, že zbývá ještě mnoho práce, aby se rozpletla extrémní rozmanitost a složitost politických ekonomik a odporu proti mnohorozměrným krutostem páchaným v mnoha velmi odlišných světových periferiích.

Kniha Třídní dějiny a třídní praxe na periferii kapitalismu se touto potřebou přímo zabývá. První kapitola pokládá teoretický základ tím, že ukazuje, že Marx si v pozdějším věku uvědomil, že historický vývoj je mnohem komplikovanější, než si původně představoval, a neměl tak daleko k výzvám k analýze jednotlivých míst. Příspěvky zde provádějí právě takové analýzy: popisují specifika Ruska, Portugalska, Argentiny a Mexika, nabízejí širší perspektivy posthegemonické Latinské Ameriky a Asie, poskytují podrobné analýzy odporu napříč Afrikou a zamýšlejí se nad hlubším významem neozapatismu pro podporu posunu celého terénu diskuse.

Tato kniha, bohatá na teoretickou hloubku a empirickou přísnost a doplněná o nearchivní překlad teorie krizí Karla Katuského, je nezbytnou četbou pro studenty a vědce zabývající se politickou ekonomií a mezinárodní politickou ekonomií a je velmi zajímavá pro každého, kdo se snaží vzdorovat konkrétnímu kapitalistickému vykořisťování ve svém místě a době.