Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha představuje komplexní a důkladně prozkoumaný popis genocidních kampaní proti křesťanským menšinám v Osmanské říši v letech 1894-1924 a ukazuje, že autoři pečlivě studovali a využívali různé archivní prameny. Kniha vyniká působivou dokumentací zvěrstev a zároveň je obtížným čtením vzhledem k hrůzné povaze popisovaných událostí. Mnozí čtenáři oceňují její důkladnost a objektivitu, někteří však vyjadřují obavy z opakování a obtížného uspořádání některých částí.
Klady:⬤ Neochvějná odbornost založená na vyčerpávajícím výzkumu z mnoha archivů.
⬤ Upozorňuje na významné a často přehlížené historické zvěrstvo.
⬤ Dobře zdokumentováno s rozsáhlými bibliografickými odkazy.
⬤ Jasný a ostrý styl psaní.
⬤ Zabývá se složitostí vyprávění o událostech a poskytuje vyvážený pohled.
⬤ Silná obžaloba historických zločinů proti menšinám.
Zápory:⬤ Obtížný a děsivý obsah, který je pro čtenáře emocionálně náročný.
⬤ Někteří čtenáři považovali knihu za opakující se a poznamenali, že by mohla být zkrácena, aby měla lepší dopad.
⬤ Malá velikost písma v brožované verzi může způsobit fyzické nepohodlí při čtení.
⬤ Drobné výtky ke konkrétním odkazům nebo nepřesnostem.
⬤ Někteří čtenáři měli pocit, že kniha přesvědčivě nespojuje místní akce s ucelenou vládní politikou.
(na základě 40 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Thirty-Year Genocide: Turkey's Destruction of Its Christian Minorities, 1894-1924
Obsah knihy:
Kniha roku podle Financial Times.
Kniha roku časopisu Foreign Affairs.
Kniha roku časopisu Spectator
"Přelomový příspěvek ke studiu těchto epochálních událostí.".
-- Times Literary Supplement
"Brilantně prozkoumaná a napsaná... vrhá pečlivý pohled na strašlivé události, které se odehrály v posledních desetiletích existence Osmanské říše, kdy se její vládci rozhodli vyhladit své křesťanské poddané..." "Brilantně prozkoumaná a napsaná...". Hitler a nacisté si z této genocidy vzali ponaučení, které pak použili ve svém vlastním úsilí o vyhlazení Židů.".
--Jacob Heilbrun, The Spectator.
V letech 1894-1924 se Anatolií přehnaly tři vlny násilí, jejichž terčem byly křesťanské menšiny v regionu. Do roku 1924 se počet Arménů, Asyřanů a Řeků, kteří kdysi tvořili téměř čtvrtinu obyvatelstva, snížil na 2 %. Většina historiků považovala tyto vlny za samostatné, izolované události a následné turecké vlády je prezentovaly jako nešťastný sled náhod. Kniha Třicetiletá genocida je prvním popisem, který ukazuje, že všechny tři vlny byly ve skutečnosti součástí jediného, pokračujícího a záměrného úsilí o vyhlazení křesťanského obyvatelstva Anatolie. Navzdory dramatickému přechodu od islamizující sultánovy autokracie k sekularizujícímu republikánství v období po první světové válce byla vyhlazovací politika národa pozoruhodně stálá a neustále se uchylovala k promyšlenému masovému zabíjení, vražedným deportacím, nuceným konverzím a hromadnému znásilňování. A ještě jedna věc byla stálá: volání po džihádu. Ačkoli to učení islámu neospravedlňuje, k zabití dvou milionů křesťanů došlo díky vypočítavému nabádání Turků k vytvoření čistého muslimského národa.
"Jemná diagnóza toho, proč osmanští vládci a jejich nástupci v určitých okamžicích během tří desetiletí rozpoutali přívaly utrpení."
--Bruce Clark, New York Times Book Review.
