Původní název:
Three Plays: Victory Celebrations, Prisoners, The Love-Girl and the Innocent
Obsah knihy:
V březnu 1953, sedmnáct let před obdržením Nobelovy ceny, ukončil Alexandr Solženicyn svůj pobyt v pracovním táboře Ekibastuz s hrou Oslavy vítězství a sedmi z dvanácti scén Vězňů, které si zapamatoval. Během následného vnitřního vyhnanství dokončil Vězně a začal psát další hru, Dívka lásky a nevinnost. Výsledkem je dramatická trilogie zaměřená na události roku 1945: postup ruské armády do Východního Pruska a "repatriaci" bývalých ruských válečných zajatců do pracovních táborů Gulagu.
Tři hry přetavují Solženicynovu vlastní trpkou zkušenost s válkou a vězněním.
V Oslavách vítězství (přeložily Helen Rappová a Nancy Thomasová) můžeme autora poznat v Sergeji Neržinovi, kapitánovi sovětského dělostřeleckého praporu, jehož štáb improvizuje hostinu na dobytém zámku ve Východním Prusku. Slavnost se změní v konflikt, když se Neržin postaví na stranu Galiny - ruské emigrantky, jejíž manžel bojuje s Němci - proti poručíku Gridněvovi, důstojníkovi vojenské kontrarozvědky, který trvá na tom, že Galina je špionka.
Kniha Vězňové (v překladu Helen Rappové a Nancy Thomasové, částečně založená na Solženicynově vlastním prvním zatčení a zajetí) sleduje skupinu politických vězňů, včetně bývalých zajatců, od jejich příjezdu do sovětského vězení na pruských hranicích přes povrchní výslech, soudní proces a odsouzení.
Solženicynovým alter-egem v knize Milenka a neviňátko (překlad Nicholas Bethell a David Burg) je Rodion Nemov, nový vězeň v pracovním táboře, který není ochoten dělat kompromisy, aby přežil. Tato závěrečná hra trilogie je, jak napsal Martin Esslin o inscenaci Královské shakespearovské společnosti z roku 1981, "klasickým obrazem gulagu.".
Tyto hry z padesátých let 20. století patří mezi raná díla nositele Nobelovy ceny. Ve svém rozhořčení nad nespravedlností a morálním úpadkem však Solženicyn dramatik předznamenává Solženicyna velkého spisovatele.
