Původní název:
The Third Age at Harvard: A Personal History of the Harvard Institute for Learning in Retirement
Obsah knihy:
Kniha Třetí věk na Harvardu je první historií HILRu a má tu čest být napsána jeho zakladatelem, děkanem Michaelem Shinagelem, který jej založil v roce 1977 a sledoval, jak se v průběhu let vyvinul v harvardskou instituci a národní model excelence mezi vzdělávacími instituty v důchodu.
Při svém odchodu do důchodu v roce 2013 byl děkan Shinagel uznán za "nejdéle sloužícího děkana v historii Harvardu" a v roce 2019 byl pozván současnou ředitelkou/děkankou Tess O'Tooleovou, aby se připojil k HILR jako člen. Při psaní historie HILR měl děkan Shinagel výhodu dvojí perspektivy, a to jak shora jako dlouholetý děkan, tak zdola jako aktivní člen účastnící se studijních skupin HILR.
Rozsah jeho historie zahrnuje období od zrodu myšlenky Institutu v roce 1976 až po jeho přesun do nových prostor pod vedením nového děkana pro další vzdělávání a nového ředitele/děkana HILR v roce 2015. Historie HILR je příběhem výjimečných žen a mužů, jejichž obětavost od prvních let odpovídala ředitelům, kteří jim sloužili. Z 92 zakládajících členů v roce 1977 se HILR postupně rozrostl na 550 žen a mužů, kteří jej navštěvují dnes a kteří zastupují profesní oblasti vzdělávání, práva, medicíny, umění, inženýrství, státní správy, financí, vědy, obchodu, armády a veřejné služby.
Více než dva z pěti mají vztah k Harvardu, ať už jde o tituly, kariéru, manžele nebo děti, ale většina z nich má bakalářské a magisterské tituly z vysokých škol a univerzit ve Spojených státech a několika zahraničních zemích. HILR je rozmanitý a kosmopolitní v každém slova smyslu a jeho členové jsou sui generis: ztělesňují heslo, že "učení nikdy nekončí.".
