Původní název:
Desiring Women Writing: English Renaissance Examples
Obsah knihy:
Cílem této knihy je na základě četby textů z počátku šestnáctého až konce sedmnáctého století znovuobjevit ženské psaní v anglické renesanci, a to prostřednictvím studia možností, které měly tyto spisovatelky k dispozici díky svému postavení v kultuře a díky tomu, že vyjadřovaly různé touhy (včetně touhy psát), které nebyly svázány obvyklými předpisy, jež ženy omezovaly.
Kniha se skládá ze tří částí. První část začíná sledováním souvislostí mezi ženskou ctností a kanonickým statusem textů psaných ženami daného období.
Poté konfrontuje některé přijímané názory a otevírá nové možnosti hodnocení prostřednictvím četby Salve Deus Rex Judaeorum Aemelie Lanyerové a básní, her a beletrie Aphry Behnové. Druhá část se zabývá překladem jako povolenou (a tudíž potenciálně znehodnocenou) oblastí pro ženské psaní a nabízí popis překladu Erasma Margaret Roperové a Petrarky Mary Sidneyové, aby ukázala, jakým způsobem si taková díla činí ústřední nárok v renesanční kultuře. Ve třetí části autorka zkoumá tematiku a praktiky psaní, jak je ilustrují ženské ruce v raném tudorovském rukopise a prostřednictvím postavy Graphiny v románu Mariam od Elizabeth Caryové.
Možnosti těchto spisovatelek vyplývají ze spojení jejich pohlaví s jejich šlechtickým postavením nebo z jejich blízkosti k mocenským centrům, i když to u Lanyerové znamená ponížení prostitucí nebo u Behnové nebezpečí trhu. Autorka tvrdí, že přesuny mimo omezení domácího prostředí otevřely možnosti pro potvrzení ženské sexuality a pro řadu tužeb, které se neomezují na manželství a plození - tužeb, které se v Oroonoku pohybují napříč rasami; které si představují ženské vztahy mezi stejným pohlavím, často v blízkosti mužských tužeb zaměřených na jiné muže; které implikují incestní touhy, dokonce je skloňují análně, jako v Roperově Zbožném traktátu.
