Tohle je naše hudba: a americká kultura: Free Jazz, šedesátá léta a americká kultura

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 12 hlasů.

Původní název:

This Is Our Music: Free Jazz, the Sixties, and American Culture

Obsah knihy:

This Is Our Music Free Jazz, šedesátá léta a americká kultura Iain Anderson "Vynikající studie o rozkvětu jednoho z nejproblematičtějších děl v dějinách jazzové hudby..... Zásadní." -- Choice " This Is Our Music nás zavádí do období mezi padesátými a šedesátými lety, kdy v kavárnách a nočních klubech New Yorku, Chicaga a Los Angeles zakořenila nová hudba zvaná free jazz. V této bohaté a sugestivní knize se Iain Anderson vyrovnává s výzvou, kterou tato hudba představovala, a sleduje její cestu ke složitým politickým změnám, měnící se rasové dynamice a novému vymezení umění a zábavy, které charakterizovaly následující desetiletí." -- John Szwed, autor knihy So What: The Life of Miles Davis "Historik Iain Anderson sleduje politické a společenské významy jazzu v době, kdy tato hudba měnila majitele po celém světě.... Křivolaká linie, kterou Anderson vede od mavericka (Cecila) Taylora (držitele Guggenheimova stipendia) ke konzervativci (Wyntonu) Marsalisovi (arbitrovi toho, "co je - a co není - jazz"), je skutečným přínosem knihy Tohle je naše hudba. "Andersonova nestranná, archivy podložená kniha je důsledně poučná - je skvělým průvodcem po debatách, které se kolem free jazzu rozhořely, a po nečekaném současném místě této hudby v americkém uměleckém kánonu." -- Journal of American History This Is Our Music, prohlásil saxofonista Ornette Coleman v roce 1960 za název svého alba. Ale čí to byla hudba?

V různých obdobích 50. a 60. let 20. století hudebníci, kritici, fanoušci, politici a podnikatelé prohlašovali jazz za národní uměleckou formu, afrocentrickou rasovou hudbu, pokračování modernistických inovací v jiných žánrech, hudbu masového vědomí a výsadu kulturní elity. Tato originální a provokativní kniha zkoumá, kdo a na základě čeho rozhoduje o hodnotě určité kulturní formy, a jako příklad uvádí vliv volné improvizace 60. let 20. století na měnící se status jazzu. Zkoumáním produkce, prezentace a recepce experimentální hudby Ornetta Colemana, Cecila Taylora, Johna Coltranea a dalších sleduje Iain Anderson zvláštní, nečekané a někdy hluboce ironické průsečíky mezi free jazzem, avantgardními uměleckými hnutími, politikou šedesátých let a mecenášskými sítěmi. Anderson zdůrazňuje obrovský vliv volné improvizace na institucionální postavení jazzové hudby, a to i přes trvalý odpor některých z jejích největších příjemců. Dochází k závěru, že pokusy afroamerických umělců a intelektuálů vymezit si své místo v americkém životě, strukturální změny v hudebním průmyslu a vznik neziskového sponzoringu předznamenaly významnou proměnu zavedených kulturních standardů.

Zároveň rostoucí prestiž volné improvizace částečně závisela na tradičních kritériích vysoké kultury: stále esoteričtější styly, měnící se místa konání a chování publika, evropské sankce, ústup z trhu a profesionalizace kritiky. Interpreti a příznivci jazzové hudby - a potenciálně i jiných umění - se tak postavili výzvě a zároveň se přizpůsobili probíhajícímu procesu kulturní stratifikace. Iain Anderson vyučuje historii na Nebraska Wesleyan University. The Arts and Intellectual Life in Modern America 2006 264 stran 6 x 9 23 illus. ISBN 978-0-8122-2003-2 Papír $24. 95s 16. 50 Světová práva Americké dějiny, hudba Krátký výtisk: John Szwed, autor knihy So What: The Life of Miles Davis: "Vrací nás do doby mezi padesátými a šedesátými lety, kdy v kavárnách a nočních klubech New Yorku, Chicaga a Los Angeles zakořenila nová hudba zvaná free jazz." (John Szwed, autor knihy So What: The Life of Miles Davis).