Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha „The Orb“ je vysoce ceněna pro poutavý příběh, dobře propracované postavy a živé popisy. Čtenářům se líbila kombinace akce, tajemství a přátelství a popisovali ji jako zábavné a poutavé čtení. Kniha se líbí čtenářům beletrie i literatury faktu, přičemž mnozí si díky její napínavosti přejí pokračování. Někteří kritici však zmiňují, že konec působil uspěchaně.
Klady:⬤ Poutavé a zábavné vyprávění
⬤ dobře napsané s živými popisy
⬤ dobře propracované postavy
⬤ dobrá kombinace akce, tajemství a přátelství
⬤ osloví široké spektrum čtenářů
⬤ zanechá čtenáře toužící po dalším pokračování.
Zápory:Někteří čtenáři měli pocit, že závěr byl trochu uspěchaný; úvodní kapitoly mohou být poněkud kostrbaté, než příběh dobře plyne.
(na základě 24 hodnocení čtenářů)
Obsah knihy:
Od války pronásledují Jakea MacCorkla nezodpovězené otázky. Životem proplouvá v ploché rutině bez emocí mezi domovem svého otce a vojenskou veterinou... dokud se mu nezačnou zdát sny.
U snídaně o nich s otcem vtipkuje. Reakce není taková, jakou očekával. Bez vysvětlení mu otec řekne: "Musíme si promluvit."
Když jeho otec zemře při automobilové nehodě, Jake je zdrcený.
V závěti mu otec odkazuje tisíce akrů v horách Severní Georgie s železnými výhradami: nikdy nekácet stromy, nestavět silnice a nikdy je neprodávat. Právník nic neví. V ručně psaném dopise ho otec žádá o laskavost: "Rozsyp můj popel na pozemek", po níž následuje jediná zajímavá narážka: "Zažij to na vlastní kůži".
Jake se kvůli otci vydává na horský pozemek. Jako armádní ranger by cesta za rozptýlením otcova popela měla být jednoduchým úkolem, ale není tomu tak. Cesty se objevují a mizí a zdá se, že les se spikl, aby mu zmařil plány.
Po vyčerpávajících hodinách prodírání se lesem mu fascinující šumění řeky a smíšené pocity z výletu ukradly několik hodin. Stál na skále v řece, odšrouboval uzávěr urny, postavil se čelem po proudu a zvedl kanystr vysoko k ubývajícímu slunci. V krku se mu udělal knedlík.
"Mám tě rád, tati.".
Popel se rozptýlil. Poryv větru mu zavál popel do tváře. Neviděl, po jeho pravici se v listí šouralo cosi velkého, nedaleko. Stříkl si do očí vodu. Zrak se mu rozmazal, snažil se vidět. Na obou březích řeky stály stovky lidí. Kanystr cinkal o kameny. Odhrnul si z obličeje zrnitou vodu.
Jistý si svým šílenstvím, přes noc se schovával v malé jeskyni. Usne za zvuku šumící řeky a ráno zjistí, že zadní část jeskyně je otevřená a odhaluje cestu do nitra hory. Měl by vstoupit? Má to zažít na vlastní kůži, nebo utéct? Ať tak či onak, Jakeův život a osud se navždy změní.
